Domů     Výzvy a naděje sibiřských národů: Ohrožené tradice v měnícím se světě
Výzvy a naděje sibiřských národů: Ohrožené tradice v měnícím se světě
3.6.2025

Sibiř, rozkládající se od pohoří Ural až k Tichému oceánu a severně od Kazachstánu a Mongolska, představuje skoro devět procent veškeré světové souše. Velkou část pokrývá jehličnatý les tajga a dál na severu bezlesá tundra, kde rostou hlavně lišejníky.

V některých částech Sibiře jsou významná naleziště nerostných surovin. I přes své bohaté zdroje a rozlehlost, je tato oblast domovem mnoha původních etnik, která se potýkají s řadou výzev, ohrožujících jejich tradiční způsob života a samotnou existenci.

Dnes zde žije několik desítek etnik, i když členové těch původních tvoří dohromady sotva pět procent všech obyvatel. Těch početnějších – Jakutů a Tuvanů – je půl milionu, zatímco nejohroženější skupiny čítají několik stovek nebo i jen desítek osob.

Například ke kerecké národnosti se v roce 2021 hlásilo 23 lidí. Většina původních obyvatel žije dnes už ve městech, i když tam ne vždy mají dost práce a dobré vyhlídky.

Některé skupiny na venkově se dodnes věnují tradičním – a velmi tvrdým – způsobům obživy, nejčastěji chovu sobů.

reklama

Mezi nejpočetnější pastevce sobů patří Něnci, kteří obývají severozápad Sibiře u zeměpisných hranic Evropy.

Žijí na pláních tak daleko na severu, že už tam nerostou stromy, a s velkými stády sobů se stěhují mezi letními a zimními pastvinami po trasách používaných odedávna. V tundře si kočovníci pořád ještě staví čumy, stany pokryté sobími kožešinami.

Přežily tu i šamanské zvyklosti – lidé si je za minulého režimu předávali tajně. Dnes pastevce naopak ohrožuje těžba plynu, která je právě tady velmi rozsáhlá – železnice a trubky přetínají odvěké kočovací trasy a pastviny jsou znečištěné. Někteří už neměli se stády kudy migrovat a museli se usadit ve městech.

Většina původních obyvatel žije dnes už ve městech, i když tam ne vždy mají dost práce a dobré vyhlídky.
Většina původních obyvatel žije dnes už ve městech, i když tam ne vždy mají dost práce a dobré vyhlídky.

Dalším nebezpečím je klimatická změna. Kvůli čím dál větším výkyvům se špatně předpovídá počasí.

Před deseti lety v zimě napršelo a pak se tundra na něneckém poloostrově Jamal pokryla silnou ledovou krustou, přes kterou sobi nemohli vyhrabávat lišejník a ve velkém umírali. Se změnou klimatu mají potíže i Jakutové na Dálném východě.

Permafrost, věčně zmrzlá půda, začíná tát a mění celou zemi v obří bažinu. Řeky jsou na jaře čím dál mohutnější, rozčvachtané břehy se trhají a voda zaplavuje ornou půdu i pastviště.

Tající zem také odhaluje desítky tisíc let pohřbené mamutí kly – a s těmi se dokonce rozjel výnosný (a ne vždy úplně legální) obchod, protože je ve velkém nakupují Číňané.

Fosilní těžba se pak dotýká nejen Něnců a dalších pastevců, ale třeba i Šorů, žijících v Kemerovské oblasti v jižní části Sibiře. Tam jsou velká ložiska uhlí. Když těžařská společnost před jedenácti lety rozšiřovala povrchový důl, zbourala několik vesnic.

Někteří obyvatelé jsou rádi, že těžba do regionu přináší práci a peníze. S těmi, kdo si chtějí domovy zachovat, se ale nikdo nebaví. V jedné ze vsí domy obyvatel, kteří se odmítli nechat vyplatit a odstěhovat, za podezřelých okolností shořely.

Aktivistka Jana Tanagaševa, která si na to stěžovala, musela nakonec uprchnout ze země. Těžaři podle ní vyhodili do vzduchu i místní posvátnou horu a v okolí už se kvůli zničené přírodě nedá rybařit ani sbírat lesní plody.

Jedním z větších sibiřských národů jsou Evenkové, jejichž jazyk dal světu slovo „šaman“. Na rozdíl od mnoha etnik, která jsou vázána na konkrétní oblast, žijí Evenkové po celé Sibiři. Nejvíc jich ale obývá rozlehlý Krasnojarský kraj uprostřed Ruska.

Jejich domovinu pokrývá hustá tajga, takže i když tu lidé tradičně pásli soby, oproti severním kmenům měli menší stáda a soby spíš dojili a jezdili na nich. Maso získávali lovem lesních zvířat.

Na dálné Sibiři dostala prý kdysi jedna pastevkyně sobů od šamanky váček s březovou schránkou.
Na dálné Sibiři dostala prý kdysi jedna pastevkyně sobů od šamanky váček s březovou schránkou.

Přítrž tomu učinila kolektivizace: lidé se museli usídlit ve vesnicích a začali pít. Sobí farmy moc nefungovaly. Po pádu režimu se některé rodiny snažily ke starým praktikám vrátit.

Podle etnoložky Pavlíny Brzákové, která u Evenků trávila čas na přelomu tisíciletí, ale chovat soby už nikdo moc neumí, ve vesnicích není práce, v lesích není co lovit, střelivo i povolení jsou drahé a mladé lidi izolovaný život v odlehlé tajze ani neláká.

Po rozpadu Sovětského svazu si někteří Sibiřané znovu začali víc uvědomovat svůj původ. Mluvilo se dokonce o sibiřském „národním obrození“. Šamanismus se přestal zakazovat a například v Tuvě je druhým nejrozšířenějším náboženstvím.

Začátkem devadesátých let minulého století vznikla Ruská asociace původních národů severu, která měla zastupovat malá etnika. Přišlo ale nové utahování šroubů – v roce 2012 vláda organizaci zakázala fungovat a do čela dosadila méně kritické vedení.

Dnes se zdá, že se žádná zásadnější emancipace nekoná. Spíš než národní vědomí ale lidi ve většině oblastí Sibiře trápí nedostatek práce a peněz. Navzdory všem těmto výzvám, které ohrožují jejich tradiční způsoby života, se původní národy Sibiře nevzdávají.

Jejich snaha o zachování kultury, jazyka a spojení s přírodou je inspirativní.

Pro ně, jak uvádí Charta menšinových domorodých národů Ruska, „vzduch, země a voda jsou posvátné, zdrojem života je příroda, člověk je jen kapkou ve víru života, řeka času je jen odrazem minulosti, přítomnosti a budoucnosti a my teď žijeme tak, jak naši předkové žili v minulosti a naši potomci budou žít v budoucnu…“ Jejich osud nám připomíná důležitost ochrany a podpory kultur, které jsou ohroženy moderním světem.

Zdroje informací a fotografie
reklama

Související články
Historie
Plastové lžičky jako z filmu Pelíšky: Materiál, který dobývá svět, ale v horké kávě má namále
Najdeme je prakticky všude. Plastové lžičky.  V kuchyni, koupelně, autě, nemocnici i v moři. Umělá hmota se stává jedním z největších vynálezů moderní civilizace, ale také její pořádnou ekologickou noční můrou. Jejich historie přitom začíná v době, kdy ještě nikdo netuší, že jednou bude plastová lžička symbolem české filmové nostalgie a že některé umělohmotné výrobky […]
Historie
Rituály, které přežily staletí: Proč saháme na dřevo, křížíme prsty a házíme mince do vody?
Říkáme „čau“, aniž bychom tušili, že se zdravíme jako benátští sluhové. Klepeme či saháme na dřevo, když nechceme přivolat neštěstí, křížíme prsty pro štěstí a házíme mince do fontán, aby se nám splnila přání. Některé zvyky provázejí lidstvo celé generace, jiné mají překvapivě mladé kořeny. Jejich původ se postupně ztrácí v mlze dějin, ale jejich […]
Historie
Slavné pochoutky, které vznikly náhodou I.
Když se zakousnete do sušenky s čokoládou anebo chroupete nachos, nejspíš vás ani nenapadne přemýšlet nad tím, kde a proč vlastně vznikly. U mnoha známých pokrmů zafungovalo umění improvizace, u jiných zapracoval čas a u dalších třeba jen vnější vlivy… U mnohých jídel platí, že za jejich skvělou chutí a všeobecnou oblíbeností stojí zručný kuchař, […]
Historie
Když před soudem stojí mrtvý papež! Doslova
Svět je v devátém století rozhárané místo. Na troskách antické říše vrůstají nová království. Jenže i ta se rozpadají a o zbytky se perou nové státní útvary. Spory mezi Západořímskou a Východořímskou říší otřásají i Římem a papežům jde najednou víc o politiku než o víru. Šikovným politikem je i Formosus (asi 816–896). Straní vládcům z východní […]
věda a technika
Stavbu dálnice D1 zastavila válka. V krajině zůstaly opuštěné mosty
Dnes po ní denně projíždějí desetitisíce automobilů, její jméno ale provází příběh plný velkolepých plánů, válečných přerušení, technických překážek i pozoruhodných stavebních kuriozit. Dálnice D1 totiž nevzniká až v šedesátých letech, jak si možná mnozí myslí. Její historie se začíná psát už za první republiky. Některé její části čekají na dokončení desítky let! Píše se […]
Malá pilulka, která něžnému pohlaví změnila život
Je malá, ale její význam je obrovský. Dne 9. května 1960 schvaluje americký Úřad pro kontrolu potravin a léčiv první antikoncepční pilulku určenou k zabránění početí. Ženy najednou získávají možnost rozhodovat o mateřství s mnohem větší jistotou než kdykoli předtím. Zatímco jedni mluví o převratném vynálezu, jiní bijí na poplach kvůli morálce a tradičním hodnotám. […]
Co skrývá tajemná půlnoční zóna?
Své ploutve o rozpětí až čtyř metrů si s oblibou vyhřívají na sluníčku. Není se co divit, že manty chilské kvůli tomu získají pověst tvorů, kteří se s oblibou drží u hladiny. Až výzkumy ale ukážou, že se tyto majetní ryby řadí k pravidelným návštěvníkům temných oblastí oceánu. Potopit se umí až do dvou kilometrů!   Panuje tu […]
Antika na cestách: Podváděli s taxametry už staří Římané?
Píše se 1. století našeho letopočtu. Ve stínu olivovníku u cesty mezi letoviskem Baiae a Římem se právě dohadují dva muži. Předmětem jejich zuřivé diskuze je počet kamínků v bronzové míse. Oficiální historii tato scéna možná unikla. Jde však patrně o starověký spor mezi taxikářem a jeho zákazníkem. Neshodnou se totiž na ujeté vzdálenosti. Ve starověkém […]
Nenechte si ujít další zajímavé články
Ferdinand I. zatrhl šizení na tržištích
historyplus.cz
Ferdinand I. zatrhl šizení na tržištích
„Prvotřídní kvalita, dovoz z Itálie,“ přesvědčuje kupec s látkami bohatou pražskou měšťanku. Žena pečlivě osahává štůček mušelínu. „Vezmu si pět loket,“ prohlásí. Kupec rychle naměří požadovanou délku. Pořádný kus mu přitom zůstane za prsty…   „Na šaty ho bude málo, milostpaní. Stačí jenom na sukni,“ zhodnotí švadlena množství růžového mušelínu. „Ošidili vás, podívejte.“ Vezme do ruky dřevěnou
Krvavé maltské podzemí a tajemná Petra
enigmaplus.cz
Krvavé maltské podzemí a tajemná Petra
V oblasti Paola na předměstí hlavního města La Valetta na Maltě se v roce 1902 dostala skupina dělníků do problémů. S několika se při rozbíjení skal propadla zem. „Dostaňte nás odsud, něco tady je,“ z
Historické Boskovice: Procházka od hradu k zámku
epochanacestach.cz
Historické Boskovice: Procházka od hradu k zámku
Návštěvou jednoho města si snadno zajistíme program třeba na celý víkend. Boskovice totiž nabízejí hned dvě významné architektonické památky, vzdálené od sebe jen půl kilometru. A tak se vydejme za hradem i za zámkem do krásné jihomoravské krajiny. Trhová osada Boskovice na okraji Drahanské vrchoviny vznikla někdy ve13. století, a už v roce 1313 kronikáři zaznamenali
Pátrání po nacistickém zlatě: Je ukryté pod hladinou německého jezera?
epochalnisvet.cz
Pátrání po nacistickém zlatě: Je ukryté pod hladinou německého jezera?
Nad vodou se převalují chuchvalce mlhy, ze kterých se náhle vynoří siluety několika člunů. Mají velmi podivnou posádku. Dobře živení, po zuby ozbrojení muži v černých uniformách a na straně druhé: zubožená těla oblečená v chatrných vězeňských hadrech. Co tato přízračná scéna znamená?   Je jaro roku 1945, druhá světová válka se chýlí ke konci. Jezero Stolpsee
Provozovatel: RF HOBBY, s. r. o., Bohdalecká 6/1420, 101 00 Praha 10, IČO: 26155672, tel.: 420 281 090 611, e-mail: sekretariat@rf-hobby.cz