Kdy a kde se poprvé můžete setkat se zakázanými knihami? Rozhodně už ve starověku. Už vládci dávných starověkých říší měli spadeno na spisy, které se jim nehodily. Výjimkou dokonce není ani Písmo svaté.
Už v biblickém Novém zákoně se nachází zmínka o ničení textů. Svatý Pavel ve Skutcích apoštolů popisuje svůj pobyt v Efesu (přístav v dnešním Turecku), kde lidé po přestupu ke křesťanství přinášeli původní svitky ke spálení:
„A mnozí z těch, kteří uvěřili, pak přicházeli, vyznávali se a zjevovali své činy. Také mnozí z nich, kteří se zabývali marnými učeními (magií) snesli své svitky a přede všemi je spálili.“

Starověcí kacíři
Už v roce 411 př. n. l. se pálí spisy starořeckého filosofa Prótagora z Abdér (481–410 př. n. l.), jehož listy zmizí z povrchu země jako „bezbožné“. V roce 213 př. n. l. rozkáže čínský císař Čchin Š‘ Chuang-ti (259–210 př. n.
l.) spálit všechny spisy konfuciánských klasiků, protože jsou mu jejich myšlenky proti srsti a nelíbí se mu jejich novoty. Římský císař Augustus (63 př. n. l.–14. n.
l.) zase nechává bez rozpaků spálit asi 2000 textů a věšteb a Tiberius (42 př. n. l.–37 n. l.) ničí spisy historika Cremutia Corda. Corda navíc donutí spáchat sebevraždu.

Astrologické spisky se prodávají pod pultem
Za nejstarší tištěnou knihu považují odborníci čínskou Diamantovou sútru z roku 868 n. l, která je k vidění v Britské knihovně v Londýně. Už tehdy nejsou zapovězené knihy žádnou novinkou.
Když se podíváme do Číny, guvernér provincie Sečuan zakazuje v roce 858 astrologické kalendáře. Není mu to ale nic platné. Lidé je stejně shánějí a čtou a než se zdejší Rada astronomů uráčí zařadit je zpátky mezi povolené, prodávají se na tržištích pod pultem.