Celé to může připomínat komedii, kdy úředníci s korunou na podušce přichází k urostlému muži. Ten jako by je neviděl a spravuje ptačí klece. Až po chvíli si jich všimne a po pár minutách už není jen vévodou, ale také králem!

Tisíc let spí věčným spánkem, než si na Jindřicha I. Ptáčníka (876–936) vzpomenou nacisté a vytvoří z něj jednoho ze sjednotitelů německého národa.

Nepřehledná situace

Otec a zároveň saský vévoda Ota I. Vznešený (851–912) připravuje svého syna na budoucí vládu. Primárně musí zajistit rod, a tak si v roce 906 vyhlédne jistou Hatheburgu z Marseburgu.

Páru se dokonce narodí syn, jenže pak se provalí, že novomanželka byla kdysi jeptiškou! O tři roky později je svazek na popud církevních hodnostářů anulován.

Napodruhé to vyjde s Matyldou z Ringelheimu (895–968), která stojí po jeho boku v době, kdy se stává vládcem Saska. Mezinárodní situace není ideální, protože velkou část území dnešního Německa zabírá Východofranská říše.

Její panovník Ludvík IV. Dítě (893–911) ale umírá a nezanechá po sobě potomka. Příležitosti se chopí Konrád I. (881–918), jeden z vévodů. Ani jemu pšenka nekvete, narazí totiž na odpor Ptáčníka. Změří spolu síly v bitvě, a nakonec uzavřou příměří.

Když se král ocitá na smrtelné posteli, paradoxně označí Jindřicha za svého nástupce.

Třenice se svatým Václavem

Korunu mu údajně přinesou ve chvíli, kdy opravuje ptačí sítě, protože opeřence velice rád loví. Díky tomu získává přízvisko Ptáčník. Na korunovaci dorazí do města Fritzlar, kde učiní velkorysé gesto. Odmítne pomazání od biskupa.

„Jsem tu pro lidi a ne jen pro církev,“ pronese prý. Převzetí moci ale není tak snadné, jak se zdá. Mezi jeho největší nepřátele patří Arnulf Bavorský (?–937), bavorský vévoda. Jeho drzost jde tak daleko, že se také nechá korunovat králem.

Dva roky trvá, než to odvolá. A tak se Ptáčník může věnovat jiným věcem, konsoliduje moc a snaží se vypořádat s kočovnými Maďary. Sice je dokáže odrazit od hranic, definitivní vítězství si ale připíše až jeho syn Ota (912–973).

Ptáčník ale válčí dál, například na českém území si zaváže svatého Václava (907–929 nebo 935), po němž vyžaduje placení tributu. K dosavadní územní expanzi rovněž přidá oblast Lotrinska. Možná by se dočkal císařské koruny, jenže v roce 936 umírá. Údajně v době, kdy se chystá do Říma na korunovaci.

Převtělený nacista

Jeho jméno postupně zapadá prachem, ožije ale v 19. století. Richard Wagner (1813–1883) ho zmíní v opeře Lohengrin. Za jednoho z hlavních sjednotitelů německého národa ho berou nacisté.

V roce 1936 probíhá tisícileté výročí Ptáčníkovi smrti, a tak se chystá okázalá akce. „První mezi rovnými,“ pronáší Heinrich Himmler (1900–1945) během vzpomínkové ceremonie v Quedlinburgu, kde je někdejší král pohřben.

Nacistický pohlavár vyzdvihuje přínos německé národní duši, paradoxně se sám považuje za Ptáčníkovu reinkarnaci.