V dánském údolí Bjældskovdalu leží Tollundský močál. V roce 1938 je tu při těžbě rašeliny objeveno tělo asi třicetileté pravěké ženy. Bohužel těžbou značně poničené. O 12 let později těží ve stejném močále rašelinu Viggo a Emil Højgaardovi. A 6. května 1950 se to stane.
Jsou zhruba v hloubce 2,5 metru, když si všimnou ruky trčící z rašeliny. Je tak zachovalá, že nevolají archeology, ale policii, v domnění, že narazili na oběť nějaké nedávné vraždy.
Když je však odkryta větší část těla, je nejen z oblečení patrné, že nález patří archeologům. Povolán je expert na bažinné mumie Peter Glob (1911–1985). Vyzvednutí těla není snadné, protože na vzduchu začíná rychle podléhat zkáze.
S oprátkou kolem krku
Tollundský muž pochází z doby železné, zemře ve věku asi 40 let a to přibližně před 2300 lety. Na sobě má bederní pás a koženou čepici z ovčí kůže, zavázanou šňůrkami pod bradou. Jinak je nahý.
Jediné, co má ještě na sobě je, jak se ukáže po odstranění rašeliny, oprátka spletená z kožených pásků a utažená kolem krku.
Přestože muž leží pokojně ve fetální poloze a vypadá jako by pokojně dřímal, ve skutečnosti sešel ze světa násilnou smrtí a do bažiny se nedostal tak, že by jen omylem sešel z cesty.
Zůstane jen hlava
Je nakrátko ostříhaný, tváře má hladce oholené, na bradě a nad horním rtem je však patrné krátké strniště. Je tedy jisté, že poslední den svého života se neholil, ale možná ani pořádně nenajedl.
Jeho žaludek je totiž také dokonale zachovalý a obsahuje pouze trochu kořeněné ječné kaše se lněnými semeny, kterou si dal minimálně 12 hodin před smrtí.
Protože tělo po osvobození z rašelinového hrobu rychle podléhá zkáze, je rozhodnuto zakonzervovat pouze hlavu. Ta je poté poslána do muzea v Silkeborgu, kde je uchovávána ve speciálním boxu společně s dokonalou replikou těla.
Ač tedy zůstala jen hlava, je to stále ta nejlépe dochovaná hlava pravěkého člověka, jakou kdy mělo lidstvo k dispozici.