Badatelé se po průzkumu domnívají, že zlatá léta města Harrapa a Mohendžodaro zažívají v období 2600‒1900 př. n. l. Je to pravda, minimálně pokud jde o očistu těla. Harappská koupelna z doby kolem roku 2000 př. n. l. by si neudělala ostudu ani v dnešní době.

V období před asi 4000 lety ji ale v Harappě a Mohendžodaru vlastní prý téměř každá rodina. Pouze ti, kteří nemají takové štěstí, využívají veřejné studny. Na podlaze vydlážděné cihlami se nikdo nemusí bát chodit, i když je vlhká.

Uklouznutí nepřipadá v úvahu.  Součástí jsou i oddělené toalety. Voda odsud odtéká do pečlivě řešeného systému krytých stok, které lemují ulice. Jejich průchodnost zajišťují lidé pravidelným čištěním.

Další poznatky o harappské civilizaci ale už zahaluje opona záhad. Včetně zásadní otázky, proč vlastně tato civilizace zanikla.

Chybí zbraně i hradby

Dosud shromážděné znalosti o starověkých civilizacích obracejí vykopávky v Harappě i Mohendžodaru úplně naruby. Všechno je jinak, než dosud bylo zvykem. Vědci si lámou hlavu nad tím, o jakou civilizaci vlastně šlo.

Patřili obyvatelé obou měst ke zdatným válečníkům? Ve starověku musela každá významnější říše ostře hájit svoje teritorium, a proto je vojenská výzbroj i válečnické umění nezbytností. Jenže v obou městech není po zbraních ani památky. Proč?

Žili tu snad mírumilovní lidé, které po celá staletí nikdo nenapadl? Městům úplně chybí hradby, které by je chránily před nepřáteli, což je ve starověku nezvyklé. Nenašly se ani ostatky koní. Obyvatelé je zřejmě nevyužívali ani v tahu, ani pro válečné účely. Další záhada…

Překvapujícím objevem je spleť uliček, které se sobě podobají jako vejce vejci. Starověká města ale bývají typická tím, že jejich ulice jednoznačně směřují k centru. V Harappě ani v Mohendžodaru ale na nic podobného nenarazíte.

„V Mezopotámii směřují ulice k paláci vládce, tady jsou ale ulice rovné a ústí jedna do druhé,“ vysvětluje antropolog Jonathan Mark Kenoyer (⁎1952) z univerzity ve Wisconsinu. Do mysli se zákonitě vkrádají otázky: Kdo a jak tu vládl?

Byl vybírán z elity, měl na vládu dědičný nárok nebo byl volen lidem? Na žádnou otázku zatím neexistuje odpověď. Nikde nejsou památníky, kterými by dávní vládci chtěli dát na vědomí svoji nesmrtelnost – třeba jako pyramidy egyptských faraonů.

Charakter města naopak budí dojem jako by si tu byli všichni rovni. Měli snad všichni stejný majetek, stejné domy a nikdo se nevyvyšoval nad druhé?

Možná, že zde zkoušeli jakousi odnož komunismu… Podle Kenoyera není vyloučeno, že šlo o městský stát s vládou volených úředníků.