Český král a římský císař Karel IV. se proslaví zálibou v rytířských turnajích, a protože jeho zájem o tyto kratochvíle i nákladné oblékání kritizuje dokonce už v roce 1347 v osobním dopise i papež Klement VI. často na klání zamíří inkognito.
Karel IV. (1316–1378) to udělá zřejmě i na přelomu září a října 1350. Během zápasu dostane od svého soupeře silnou ránu dřevcem do hlavy a následkem toho se mu přilby zaryje do krční páteře.
Spadne z koně. Nemůže se hýbat! Přilba mu nejenom poraní krční páteř, ale ještě vylomí dolní čelist. Oteče mu jazyk a ústa. Nemůže dýchat. Většina lidí by tehdy na tak závažně zranění zemřela.
Nejspíše jde o chybný překlad
Podle českého antropologa Emanuela Vlčka (1925–2006), který jeho ostatky zkoumal, přežil díky zásahu italských lékařů. Ti mu patrně tahem za vlasy rovnali páteř.
O nesmírně bolestivém zákroku, při kterém museli vytrhat vlasy z hlavy se zmiňuje florentský kronikář Mateo Villani.
Česká historička Eva Doležalová (*1940) se ale domnívá, že jde o chybný překlad z italštiny a nešlo o léčbu taháním za vlasy, ale o oholení tělesného ochlupení.
Dočasné ochrnutí
Vysunutím zlomené spodní čelisti potom králi uvolní dýchací cesty. Zlomeninu fixují patrně drátkem a podle chirurga Jiřího Ramby (*1940) se zahojila dobře.
Jediným anestetikem, které Karlovi tehdy pomáhá utrpení snášet, je pravděpodobně houba nasáklá směsí opia, mandragory a bolehlavu. Český král má štěstí v neštěstí. Brzy se ukáže, že ochrnutí je jenom dočasné. I tak o něm ale není minimálně půl roku ani vidu, ani slechu.