Michelangelo Buonarroti (1475-1564) nebyl jen velmi nadaným renesančním malířem, sochařem, architektem a básníkem, nýbrž i schopným a výkonným manažerem v dnešním slova smyslu, jak nám dokládají nálezy z archivů v italské Florencii a Pise.

Talent umělecký i praktický

Na základě objevených archivních záznamů se jednalo o postavu mimořádného všestranného nadání, kromě uměleckého tedy i praktického.

Jeho organizační schopnosti a výkony ve vedoucí funkci ho posouvají ještě i na jinou úroveň našeho vnímání než jen „pouze“ jako osaměle tvořícího génia.

Výkonný manažer

Michelangelo se podle archivních materiálů naopak při své práci opíral o tým spolupracovníků, jejichž činnost a pracovní náplň promýšlel až do těch nejdrobnějších detailů.

Své spolupracovníky vedl řádně a byli u něj pod neustálou kontrolou stejně tak, jako se Michelangelo zodpovídal zase svým, a to skutečně velice náročným nadřízeným – papežům.

Podrobné zápisy

Michelangelo každý týden pravidelně, poctivě a důkladně zapisoval a evidoval jména, odpracované dny i mzdy každého svého zaměstnance. Na základě zápisů rovněž víme například i to, že jeho zaměstnanci si nemuseli vybírat dovolenou v pevně stanoveném termínu.

Navíc byli dobře placeni a měli zajištěnou práci na poměrně dlouhý časový úsek. Mnozí z nich byli u Michelangela zaměstnáni deset, dvacet, ale i více let.

Cesta ke kvalitě práce

Se svými zaměstnanci si Michelangelo budoval pevné a těsné vztahy, každého osobně dobře znal, což jistě vedlo ke stabilitě pracovního kolektivu a tím i pracovních sil a bylo rovněž zárukou kvalitněji odváděné práce.