Ve středověku se Evropou prohnalo několik vln jedné z nejpodivnějších epidemií v historii lidstva. Nekontrolovatelný tanec zasáhl stovky lidí a způsoboval úmrtí vyčerpaných tanečníků.

V červnu roku 1518 vyšla Frau Troffea na ulici ve Štrasburku a začala tančit. Svíjela se do rytmu hudby, kterou slyšela jen ona, a nedokázala přestat, dokud nezkolabovala vyčerpáním. Jakmile si odpočinula, začala opět tancovat.

Během týdne se k ní přidalo více než 30 lidí. Tak začal poslední případ jedné z nejpodivnějších epidemií světa – epidemie tanečního šílenství.

Kletba německého faráře

Taneční šílenství byl podivný úkaz, který se vyskytoval jen v Evropě. Na Štědrý večer roku 1021 se 18 lidí shromáždilo před kostelem ve městě Kölbigku a začalo tancovat.

Farář, který kvůli tomuto rozruchu nemohl vést mši, jim přikázal, aby přestali, tanečníci ho ale ignorovali a tančili dál, tleskali a zpívali do rytmu. Podle místního kronikáře je rozzlobený farář proklel, aby tancovali po celý rok, a tak se prý i stalo.

Tanečníci podle legendy pokračovali vytrvale až do Štědrého večera následujícího roku a potom upadli do hlubokého spánku, ze kterého se někteří z nich už neprobudili.

Děsivé vize o moři krve

Další epizoda nekontrolovatelného a často i smrtícího tance propukla v německém městě Erfurtu v roce 1247. Brzy poté začalo 200 lidí tančit na mostě přes řeku Moselu v Maastrichtu, dokud i s nimi nezkolaboval.

Všichni tanečníci se utopili. Tyto příběhy se zachovaly jen v ústním podání, dobře zdokumentované jsou ale dva výskyty epidemie tanečního šílenství v letech 1374 a 1518. Události roku 1374 popsaly tucty kronikářů z několika různých měst.

Nekontrolovatelná potřeba tančit se tehdy přehnala západním Německem až do severovýchodní Francie.

Tisíce lidí tančily v agónii po celé dny nebo týdny, křičely o strašlivých vizích, o tom, že se topí v rudém moři krve, a prosily mnichy a kněze, aby zachránili jejich duše.

Jak léčit taneční šílenství? Tancem!

Epidemii tanečního šílenství z roku 1517 pak do detailu popsal renesanční doktor Paracelsus (1493–1541). V letním vedru na ulicích tancovaly stovky lidí, ignorujíce vyčerpání, bolesti, oteklé a zkrvavené nohy.

V tanečním vytržení prý umíralo až 15 lidí denně. Městská rada se rozhodla zakročit. Podle jejich teorií byly záchvaty tance způsobené přehřátou krví v mozku. Jejich řešení? Tanečníci měli být vyléčeni dalším tancem, který přebytek tepla vypudí z jejich těla.

Městští hodnostáři nechali vyklidit několik veřejných prostor, a vedle koňského tržiště dokonce vybudovali pódium. Najali hudebníky, kteří měli divoký tanec doprovázet, a silné muže, kteří měli tanečníky udržet v pohybu.

Když oběti epidemie začaly padat vyčerpáním, drželi je ve vzpřímené poloze, zatímco se v jejich úchopu svíjely.

Červené boty a modlitby

Výsledky byly katastrofální. Tím, že byli tanečníci soustředění na těch nejveřejnějších místech, byli působení tanečního šílenství vystavení další lidé, kteří se k nim postupně přidávali.

Radní nakonec pochopili, že udělali chybu a usoudili, že příčinou nekontrolovatelného tance není přehřátá krev v mozku, ale boží hněv.

Proto zakázali hudbu i tanec na veřejnosti a shromáždili tanečníky v chrámu, zasvěceném svatému Vítovi, kde jim obuli červené boty a vodili je dokola kolem dřevěné figuríny svatého. Díky modlitbám prý většina „nakažených“ konečně přestala tančit. Poslední epidemie tanečního šílenství tím skončila.

Psychotropní látky v obilí?

Jaké byly ale příčiny této podivné nemoci? Jedna z teorií předpokládá hromadnou otravu námelem – houbou, která napadá obilí.

Ergotamin, který tato houba obsahuje, má podobné účinky jako LSD. Podle této teorie oběti taneční epidemie zkonzumovaly chleba upečený z napadeného obilí. Tato teorie má ale několik nedostatků.

Asi nejpravděpodobnějším vysvětlením je proto masová hysterie, způsobená stresem. Je právě toto to správné vysvětlení?