Nevypadá jako protřelý kriminálník. Připomíná spíš zmateného pijana po dlouhém flámu. Rozhodně nejde o žádného verbálního sprintera. Vyjadřuje se pomalu, zdlouhavě. Často se dívá kamsi do prázdna. Přesto čelí obvinění z brutální trojnásobné vraždy.
Jaro roku 1990 je v plném proudu. Plnými doušky si ho užívají i obyvatelé malé obce Klučov na Kolínsku. Ve stavení poblíž nádraží žije se svými dvěma dcerami 45letá Ivanka. Pozdě večer jsou holky pořád pryč.
Jenže Mirce už je osmnáct a Ivaně ještě o čtyři roky víc. Nemůže je hlídat na každém kroku. Blíží se půlnoc. Konečně se obě dcery vracejí domů.
Jel bez lístku
Protože se zrovna koná zábava, je ve vsi stále živo. Kromě místních se mezi domy pohybuje i někdo, kdo sem nepatří. Kriminálník, propuštěný díky amnestii. Jeho jméno je Jaroslav Gančarčík. I když je mu teprve 22 let, už má ledacos za sebou.
Do Klučova se rozhodně nevydal na výlet. Dá se říct, že tu skončil nedobrovolně. Jel totiž vlakem opilý a hlavně bez lístku. Průvodčí se s ním nemazal a „vykopl“ ho na zdejším nádraží. A tak se potuluje po okolí. Schyluje se k jednomu z nejhorších masakrů v polistopadovém Československu.
Dva zlomené nože
Dopoledne 30. dubna panuje v domku u nádraží hrobové ticho. Ivančina švagrová jde trojici žen zkontrolovat. Odemčenými dveřmi vstoupí do domu. Volá. Nic. Zamíří do obýváku. Tady se jí zmocní děs. Spatří tělo Ivanky, které leží na koberci u křesla.
Na místo přijíždějí kriminalisté a technici. Kromě té Ivančiny musí soudní lékař ohledat ještě dvě mrtvoly – obou jejích dcer. Všechny oběti jsou brutálně zmasakrované. „Měly četná bodnořezná poranění.
V těle matky se našly dva zlomené nože,“ uvede později vyšetřovatel Michal Mazánek.
Sperma je zakonzervováno
Technici se věnují krevním stopám. Zajistí použité zbraně, čtyři řeznické nože, které se v domě nacházely a zabijákovi přišly pod ruku. Sestry byly podle všeho usmrceny ve spánku, nebránily se. Ivanka ovšem o svůj život bojovala. Mirka byla sexuálně zneužita.
Nelze ovšem určit, zda v tu chvíli byla ještě živá, nebo už krátce po smrti. Zajištěné sperma je na přírodovědecké fakultě v Bratislavě zmrazeno, a tak zakonzervováno. Jde v podstatě o vrahův podpis. Jenže jméno není „čitelné“. Zatím.
Prý jí zastavoval krvácení
Mordy se nedaří objasnit. Čas plyne. Vzniká databáze, do které jsou vkládány vzorky DNA nejrůznějších kriminálníků.
Žádný z nich se ale neshoduje s tím, jenž byl zajištěn v dubnu 1990. Tedy až do roku 2003. Tehdy moravští kriminalisté zadrží kvůli podezření ze série napadení žen a znásilnění Jaroslava Gančarčíka. Jeho DNA takzvaně odpovídá klučovskému případu.
Zkušený recidivista se ocitá ve výslechové místnosti. Podle všeho se na něm podepsalo dlouhodobé užívání alkoholu. Když se dozví, z čeho je podezřelý, ohradí se. Zapírá. I když se Mazánek vytasí s výsledky analýzy DNA, vede si svou.
Prostě je nevinný, genetika negenetika. Později ale přizná, že v domě byl. Mirce prý zastavoval krvácení.
Ovládl ho sexuální chtíč?
Jak se to tehdy vlastně seběhlo? Kriminalisté mají za to, že Gančarčík šel zřejmě krást nebo snad hledal nocleh. Stavení si vybral náhodně. Bylo odemčeno. Vstoupil dovnitř. Co se ale dělo dál, zůstává nejasné.
Jisté je, že v jednu chvíli začal vetřelec vraždit – noži, které na místě nechal řezník. Snad ho ovládl sexuální chtíč. Prokazatelně ale zneužil jen Mirku.
Podle expertů trpí Gančarčík poruchou osobnosti, je nevyrovnaný, nestálý, nezralý a nezdrženlivý a šance na jeho resocializaci je mizivá.
Doživotí to nebude
Zločin ovšem spáchal v době, kdy byl zrušen trest smrti a neexistovala ještě možnost „napařit“ vrahům doživotí. Zástupci justice z Krajského soudu v Praze to během procesu z roku 2005 musejí vzít v potaz.
Protože se řídí sazbou, která je pro zabijáka příznivější, nemohou ho poslat do kriminálu na zbytek jeho dní. Spolu s postihem za útoky v Brně tak výsledná „nadílka“ činí jen čtvrt století. Gančarčík se ještě zkusí odvolat. Nic tím nezmění.
