Jaký byl osud německé zaoceánské ponorky typu XB? Dne 25. března 1945 se ponorka U 234 vydala na přísně tajnou misi do Japonska s exkluzivním nákladem na palubě Cestou se však její posádka dozvěděla o kapitulaci Německa, a tak se musela vzdát…
Oceánská minonosná ponorka U 234 byla jednou z největších ponorek své doby.
Objednávku na její výrobu přijala německá loděnice Friedrich Krupp Germaniawerft v Kielu v prosinci 1940. Její stavba byla zahájena 1. října 1941, ovšem protáhla se kvůli poškození, které ponorka utrpěla při náletu na loděnici v roce 1942. Na vodu tak byla spuštěna až 23. prosince 1943 a přijata do služby pak 2. března 1944. Koncem roku 1944 byla U 234 přestavěna na transportní, aby mohla vykonat přísně tajnou misi.
Tajná mise do Japonska
Ponorka byla rovněž dovybavena šnorchlem, který ponorce umožňoval dobíjet akumulátory při plavbě pod hladinou, tedy bez nutnosti se vynořit.
Na svoji tajnou misi do Japonska se z Kielu vydala dne 25. března 1945. Cestou se dne 15. dubna 1945 zastavila v norském Kristiansandu. O její cestě věděla i britská rozvědka, netušila ovšem jak cenný náklad ponorka vezla.
Nacisté se totiž na poslední chvíli snažili svým spojencům dodat špičkovou technologii včetně nejnovější německé zbraňové techniky.
Špičková nacistická technologie na palubě
Na palubě U 234 se proto nacházely konstrukční výkresy a rozebraný proudový letoun Messerschmitt Me-262, optické sklo, naváděné letecké bomby Henschel Hs 293 a 560 kilogramů oxidu uranu.
Druhou zásilku uranové rudy vezla do Japonska ponorka U 876. Strojem cestovali dva japonští důstojníci, vracející se domů, a několik vysoce postavených německých expertů, zabývajících se různými odvětvími zbrojního průmyslu. Ponorce U 234 se podařilo proklouznout do Atlantského oceánu.
Bezpodmínečná kapitulace Německa
Dne 4. května 1945 ovšem její radista zachytil část vysílání z britských a amerických rádiových stanic, které oznamovalo, že se po Hitlerově smrti stal novou hlavou nacistického Německa velkoadmirál Karl Dönitz (1891–1980).
Následně se ponorka vynořila nad hladinu až 10. května, kvůli zachycení lepšího rádiového signálu, aby se dozvěděla o bezpodmínečné kapitulaci Německa.
Radista zachytil i poslední rozkaz Karla Dönitze všem ponorkám, aby se vynořily nad hladinu, vyvěsily bílou vlajku a vzdaly se spojeneckým silám.
Vzdáme se jen Američanům
Kapitán U 234 Johann Heinrich Fehler (1910–1993) kontaktoval ponorku U 873, aby si informace ověřil a nepadl do léčky. Její kapitán mu pravost informací potvrdil. Fehler se proto rozhodl plout ke břehům Spojených států a vzdát se tam.
Dne 14. května ji zachytil torpédoborec DE-771 USS Sutton v oblasti Grand Banks a eskortoval ji do Spojených států.
Ještě předtím se kapitán stihl zbavit detektoru radarů, nového radiokomunikačního systému Kurier, všech dokumentů spojených se šifrovacím strojem Enigma a dalších tajných materiálů.
Japonci do zajetí? Nikdy!
O dva dny později zakotvila ponorka na americké námořní základně Porthsmouth Naval Shipyard a posádka i s pasažéry se vzdala a byla vzata do zajetí.
Japonští námořní důstojníci – letecký specialista a japonský námořní atašé Kaigun Śósa Šodži Genzo a námořní letec a ponorkový specialista Kaigun šóosa Tomonaga Hideo – spáchali sebevraždu dle tradice seppuku, když se předtím předávkovali Luminalem, barbituráty a prášky proti epilepsii.
Smutný konec U 234
Náklad ponorky byl zabaven a prozkoumán. V průběhu roku 1946 byla U 234 testována a sloužila americkému námořnictvu jako cvičný terč.
Dne 20. listopadu 1947 pak byla přibližně 65 kilometrů severovýchodně od poloostrova Cape Cod na východním pobřeží Spojených států ponorka jako cvičný cíl potopena, a to torpédem vypáleným z americké ponorky USS Greenfish (SS 351).
