Utéct z vězení se podaří jen málokomu. Alfred Hinds ve Velké Británii takové útěky provozoval neustále a nakonec se díky tomu stal váženou osobností.

Na útěku je britský zloděj Alfred Hinds vlastně odjakživa. Už v šesti letech uvažoval o útěku z domova před násilnickým otcem, který ho neustále bil a týral a navíc ho nutil podílet se na jeho ne právě nelegálním způsobu vydělávání peněz.

Otec ale záhy zemřel, a to po fyzickém trestu uděleném za krádež. Alfred se ocitá v dětském domově. I odtud utíká, protlouká se všelijak, a nakonec za drobné krádeže končí v nápravném zařízení pro mladistvé delikventy. I odtud se mu podaří uprchnout. Slavné útěky má ale ještě všechny před sebou.

Lupič, který asi neloupil

Druhá světová válka zastihne Hindse v nejlepším věku, a tak není divu, že je odveden do armády. Jak se od něj dá očekávat, záhy dezertuje a začíná se naplno věnovat kariéře kriminálníka. Ta se ovšem o něco odkládá, protože Alfred se po válce žení.

Spořádaný život mu vydrží do roku 1953, kdy končí ve vězení kvůli krádeži šperků. Marně se tehdy brání, že na osudnou noc má nezpochybnitelné alibi a že své auto, v němž byli lupiči dopadeni, jen půjčil kamarádům. A tak nezbude než opět utéct z vězení.

Z kriminálníka právníkem

Hinds se na útěku stěhuje do Irska, kde se vydává za anglického podnikatele. Stále mu ale hrozí dopadení, takže každou volnou chvilku věnuje studiu paragrafů. Jeho snem je jednou očistit své jméno, aby už s onou loupeží z roku 1953 nebyl spojován.

Pomalu, ale jistě se mění ve znamenitého právníka. To ho ovšem před dalším zatčením neochrání a on se ocitá opět za mřížemi. Útěk si naplánuje na chvíli, kdy je eskortován k soudu.

Dozorci mu povolí odskočit si na toaletu, kde je Hinds přemůže, zamkne propašovaným visacím zámkem a opět jako už mnohokrát mizí.

Na Hindse bych policii nevolala!

A jako už mnohokrát je opět dopaden, tentokrát už po několika hodinách na letišti. Ironií je, že žena, která na něj zavolala policii, si ho spletla a domnívala se, že je to hledaný nebezpečný vrah.

„Kdybych byla věděla, že je to Alfred Hinds, policii bych nevolala,“ přiznává později. Hinds je totiž v té době už celebritou mezi zločinci a řada lidí mu nepokrytě fandí. Mohou v tom pokračovat, protože Alfred opět prchá.

Na svobodě obchoduje s auty a dál neúnavně pracuje na svém vzdělávání v oboru práva.

Vězeň versus detektiv

Když je opět dopaden, z vězení posílá úpěnlivé dopisy poslancům a fundované rozbory médiím. Jeho fanoušci pak s napětím sledují právní bitvu, v níž Hinds žaluje detektiva Herberta Sparkse za to, že ho označil za lháře.

Nyní již špičkový právník Hinds se hájí sám a spor vyhrává. A protože pokud jeho slova o nevině podle verdiktu nebyla lživá, je samozřejmě nevinný a jako takový je propuštěn. Po dlouhé době opouští vězení hlavní branou.

Slavný a prudce inteligentní

Alfred Hinds tím ale nemizí z britské právní scény. Dál pokračuje v boji proti justičním omylům, napíše knihu, podniká přednášky. Publikum oceňuje jeho inteligenci, ostatně je sekretářem jedné z poboček Mensy, sdružení lidí s nejvyšší inteligencí.

Když v roce 1991 umírá, je už dávno jednou z nejslavnějších britských osobností 20. století.