Když si britský chlapec Eric Hebborn v osmi letech hraje s ohněm a zapálí školu, většina lidí předpokládá, že zraje pro kriminál. Erikovi učitelé si ale všimnou, že výborně kreslí a maluje, a podporují ho v této činnosti.
Malý grázlík to nakonec dotáhne až na Královskou akademii umění a poté se stane pomocníkem restaurátora obrazů George Aczela. Jako houba do sebe nasává znalosti, jak retušovat díla starých mistrů. Právě tehdy se v něm nejspíš zrodí touha je napodobovat.
Brzy se vyrovná svému učiteli, a dokonce obrazy umí dotvářet. Tu přidá detail, který na něm nebyl, jindy zase dokonale vyvedenou prasklinu.
„Přimalováním horkovzdušného balonu do jinak nezajímavé krajiny z ní udělal vzácný a cenný záznam průkopnických začátků létání,“ poznamenává současný americký autor Brian Innes.
Renomé získává po krůčcích
Kariéru malíře v Římě se Hebbornovi odstartovat nepovede. Vidí ale, že všichni touží vlastnit díla slavných malířů. Tak jim je tedy vyrobí. Využívá způsob, aby nepřitahoval zbytečně moc pozornosti.
Zakládá si malinkou galerii a krůček po krůčku buduje svoji pověst. Časem pronikne třeba do Národní galerie ve Washingtonu nebo Britského muzea. Na pravost dvou z Erikových děl by přísahal i ředitel Courtladova institutu v Londýně Anthony Blunt.
Jenže postupně se začíná smrákat. V roce 1978 londýnský obchod s uměním Colnaghi odhalí, že drahé kresby, které se dostaly dokonce i do britské Národní galerie, se řadí k padělkům. A co víc, pocházejí právě od Hebborna. Galerista zareaguje útokem.
V dopise odeslaném roku 1980 do londýnských Timesů poznamená, že „by bylo prospěšnější prozkoumat schopnosti těch, kteří uváděli své zdroje a na jejich radu se utrácely velké částky veřejných peněz.“
Příručka pro následovníky
Po letech se ale k padělatelství přiznává. Ve své autografii z roku 1991 uvádí, že namaloval spoustu obrazů považovaných za pravé. „Na tvorbě kresby v nějakém stylu není nic zločinného. Nic takového jako padělek neexistuje.
Jsou jen falešní odborníci a jejich falešné nálepky,“ prohlašuje sebevědomě. Před sebou má tehdy už jenom pět let života, protože 8. ledna 1996 ho na římské ulici najdou s rozbitou hlavou a na následky utrpěného zranění o tři dny později umírá.
Spekuluje se, že za jeho smrtí stojí mafie, nic takového se ale nepotvrdí. Pozdrav svým následovatelům pošle i z onoho světa. V jeho Příručce padělatele, která vychází v roce 1997 líčí například, jak vytvořit u kresby dojem starobylosti.