Choroba, kterou poprvé popsal Alois Alzheimer v roce 1906, byla dříve považována za vzácnou, dnes jde o nejčastější příčinu demence, která vede postupně k závislosti nemocného na každodenní pomoci jiného člověka.

Takže zpozorněte, pokud si nemůžete vzpomenout, jak se sází růže či peče váš oblíbený koláč, případně když jste našli ovladač od televize v troubě nebo mobil v lednici. Mohlo by jít o signály Alzheimera!

Alzheimerova choroba je neurodegenerativní onemocnění mozku, které se projevuje ztrátou nervových buněk v některých jeho částech, což vede k demenci.

Tedy ke ztrátě kognitivních funkcí, jež nám umožňují vnímat svět kolem nás, reagovat, jednat a zvládat různé úkoly. Kromě paměti mezi ně patří rovněž schopnost koncentrace, pozornost, řečové funkce, rychlost myšlení a pochopení informací. Alzheimerova choroba je nejčastějším typem demence u osob starších 65 let.

Přednáška o nemoci nezaujala

Když německý psychiatr a neuropatolog Alois Alzheimer (1864–1915) poprvé přednášel o svých zjištěních týkajících se mozkové patologie a symptomů presenilní demence na setkání psychiatrů jihozápadního Německa dne 3. listopadu 1906, s velkým ohlasem se nesetkal.

Účastníci sjezdu se totiž těšili především na následující přednášku s titulem „nutkavá masturbace“, takže Alzheimera poslali pryč bez jakýchkoliv otázek a komentářů týkajících se stařecké demence.

O rok později proto Alzheimer publikoval krátký článek o chorobě, která se Alzheimerovou stala až v roce 1910.

Před šedesátkou, nebo až po šedesátce?

Příčiny vzniku nemoci jsou komplikované a poměrně proměnlivé. Rozlišují se dvě formy choroby. Tzv. familiární Alzheimerova choroba se projevuje už v raném věku, tedy před 60. rokem života, a na jejím vypuknutí se významně podílejí genetické příčiny.

Mnohem častější, tvořící 85–90 % všech případů, je ovšem tzv. sporadická Alzheimerova choroba, kdy se příznaky choroby objevují poprvé až mezi 60. a 70. rokem života.

Ta je obvykle způsobena vrozenými mutacemi některých důležitých genů, v jejichž důsledku vznikají v mozku proteinové amyloidní plaky, které poškozují nervové buňky a spoje.

3 stadia Alzheimera

To se projeví demencí, která u každého postiženého postupuje jinou rychlostí. V raném stadiu dochází k poruchám paměti, časové dezorientaci, rozvoji úzkostí či depresí.

Ve středním stadiu se prohlubují poruchy osobnosti, postižený přestává být schopen vykonávat běžné aktivity, má problémy s komunikací a je zmatený.

V posledním stadiu se rozvinou poruchy přijmu potravy a vyměšování, nemocný nerozpoznává ani své blízké a je plně odkázaný na péči jiných, dojde u něj k rozkladu osobnosti.

Snadno zaměnitelné příznaky

Problémem je, že první stadium nemoci je velmi mírné. Většina lidí navíc bere zapomínání jako běžnou součást stárnutí a nevěnuje tak jeho rozvoji u svých blízkých či u sebe takovou pozornost, jakou by si zasloužilo.

Snadno také dojde k záměně prvního stadia Alzheimera s mírnou kognitivní poruchou, která postihuje zhruba pětinu lidí starších 65 let.

Takový člověk má o něco větší potíže s pamětí, než odpovídá jeho věku, ty mu ale nijak zásadně nebrání v každodenních aktivitách.

Počet postižených roste

Na celém světě se s touto nemocí potýká zhruba 40 milionů lidí, Alzheimer postihuje téměř třetinu osob starších 80 let. U nás se s chorobou léčí asi 84 000 lidí, jejich počet ale rychle roste. Jen za posledních deset let se více než zdvojnásobil.

Důvodem je stárnutí populace v kombinaci s lepší diagnostikou a reálným přibýváním počtu případů kvůli civilizačním vlivům.

Choroba více postihuje ženy než muže, tvoří dvě třetiny postižených, což pravděpodobně souvisí i s tím, že vyššího věku se častěji dožívají právě ženy.

Jde o civilizační chorobu…

Alzheimer postihuje hlavně lidi s vyšším vzděláním. Zatímco ve vyspělých zemích je nemoc na vzestupu a hrozí, že se z ní stane epidemie, v rozvojových zemích jí trpí podstatně méně lidí.

Z toho odborníci usuzují, že se na propuknutí choroby podílí vedle genů také stres, přepracování a nedostatečná regenerace mozku. Je tak jednou z civilizačních chorob.

Vědcům se však podařilo identifikovat gen, který zvyšuje pravděpodobnost, zda u člověka propukne v pozdním věku Alzheimer. Jedná se o gen kódující apolipoprotein E4 neboli ApoE4 na 19. chromozomu.

…nebo jí trpěli už pravěcí lidé?

Pokud od jednoho z rodičů zdědíte jednoduchou variantu tohoto genu, riziko propuknutí Alzheimera se u vás zvýší 3x. Jestliže gen zdědíte od obou rodičů, pravděpodobnost onemocnění se u vás zvýší asi 10x.

Americký antropolog Benjamin Trumble se rozhodl zjistit, zda je Alzheimer skutečně civilizačním onemocněním, nebo jde o nemoc, kterou lidé trpěli už v pravěku. Za tímto účelem zkoumal civilizací nedotčený kmen Tsimanů v bolivijské džungli.

Kmen z džungle bez demence

Tsimané mají vysokou kojeneckou úmrtnost, nicméně pokud členové kmene dosáhnou dospělosti, jejich průměrná délka života je srovnatelná s tou naší. Na rozdíl od moderních lidí však mají mnohem zdravější cévy, což je chrání před infarktem.

V populaci se tak nacházejí i lidé starší 90 let, z nichž jen velmi málo jich vykazuje jakékoliv příznaky demence. Trumble se právě u nich zaměřil na zkoumání přítomnosti genu ApoE4.

Překvapivé závěry studie

Došel k překvapivým závěrům. Tsimané dosahovali dobrých výsledků v testech kognitivních funkcí, i když gen ApoE4 měli. Dr. Trumble zpočátku neuměl tento rozpor vysvětlit, dokud se nenakazil parazity.

Až 70 % Tsimanů jimi totiž také trpí, stejně jako naši předkové. Když si dal věci do souvislosti, zjistil, že ti členové kmene, kteří nesli alespoň jeden gen ApoE4 a byli nakaženi parazity, si dokázali udržet své kognitivní schopnosti.

Hodný i zlý gen ApoE4

Ti, kteří parazity netrpěli, ale nesli příslušný gen, zaznamenali úbytek svých rozpoznávacích funkcí, stejně jako moderní lidé.

Zdá se tak, že gen, který nyní způsobuje náchylnost lidstva k Alzheimeru, měl v minulosti chránit náš mozek před patologickými parazity a infekcemi.

K nízkému výskytu demence u Tsimanů ovšem ve velkém přispívají rovněž vnější faktory, jakými jsou extrémní fyzická aktivita a strava obsahující vysoký podíl vlákniny, zeleninu, ryby a libové maso.

Léčba? Zatím neexistuje!

Léčba Alzheimera v současné době neexistuje, včasná diagnóza a podávání léčiv pouze zpomalují postup choroby, která mění chytré a zábavné lidi v trosky závislé na péči okolí.

Po diagnóze je střední délka dožití 6 let, jen necelá 3 % pacientů žijí po stanovení diagnózy déle než 14 let.

Nemoci podlehne 68 % diagnostikovaných pacientů, přičemž příčinou jejich smrti nejsou zpravidla přímé dopady neurodegenerace mozku, ale spíše nepřímé dopady nemoci, jako nižší odolnost vůči infekcím, krevní sraženiny v důsledku dlouhého pobytu na lůžku nebo potíže s příjmem potravy.

Hledání léku na Alzheimera

Léčba, ač nevede k uzdravení, je rovněž finančně nákladná, v ČR vyjde na jednoho pacienta trpícího Alzheimerem asi na 43 tisíc korun ročně. Celkové náklady dosahují 2 miliard korun.

S rostoucím počtem postižených se na druhou stranu zvyšuje také počet odborníků, kteří se snaží přijít na to, jak se zákeřnou nemocí zatočit. Klíčovou roli při propuknutí Alzheimera sehrávají dva proteiny, které jsou za degeneraci nervových buněk zodpovědné. Jde o amyloid beta, jež tvoří plaky, a proteiny tau, které tvoří vlákna.

Nadějná vakcína

Americkým vědcům a lékařům se podařilo po mnohaletém úsilí vyvinout speciální DNA vakcínu, která dokáže úspěšně omezovat hromadění obou nebezpečných proteinů. Vakcína svým působením stimuluje imunitní systém, který pak sám zasáhne proti toxickým proteinům.

Testy očkovací látky již úspěšně proběhly u myší, nyní probíhá testování na lidech ve formě klinických studií. Zda vakcína funguje tak budeme vědět nejdříve za pět let.

Zajímavost

V Americe byl schválen lék na Alzheimera zvaný Aduhelm, v Evropě ale schválen nebyl, protože dokumenty předložené ke schválení registrace léku dostatečně neprokázaly, zda skutečně snižuje amyloid beta v mozku, ani zda je léčivo dostatečně bezpečné.

Stadia nemoci

Rané stadium

Zapomínání slov, zakládání věcí, podezíravost, vztahovačnost, popírání vlastních problémů, poruchy paměti, dezorientace v čase, bloudění na známých místech, obtížné rozhodování, deprese, úzkost, agresivita, ztráta zájmu o koníček, změna osobnosti – sobeckost a egocentričnost.

Střední stadium

Poruchy soudnosti, nekritičnost, hlubší změny osobnost, neschopnost vykonávat běžné činnosti jako vaření nebo nakupování, nesamostatnost v oblasti osobní hygieny a oblékání, obtížná komunikace – užívání nesprávných slov či jednodušších slov pro složitější myšlenku, toulání a bloudění, halucinace, podezřívavost, zmatenost.

Pozdní stadium

Poruchy příjmu potravy, nerozpoznávání blízkých osob, nechápání dění okolo, ztráta schopnosti plynulé řeči, zmatenost, obtížná chůze, poruchy vylučování moči a stolice, úplná ztráta soběstačnosti, upoutání na invalidní vozík, tělesné i duševní chátrání, hubnutí, smrt.

Které známé osobnosti postihl Alzheimer?

Ronald Reagan (1911–2004)

40. prezident Spojených států amerických a herec zemřel ve věku 93 let na následky Alzheimerovy choroby, kterou trpěl od roku 1994. V jejím důsledku si například vůbec nepamatoval, že kdy byl prezidentem USA.

Charles Bronson (1921–2003)

Americký herec, povětšinou představitel drsných chlapíků. Byl například i jedním ze Sedmi statečných. V posledních letech svého života trpěl Alzheimerem, zemřel roku 2003 na zápal plic, k němuž byl v důsledku nemoci náchylnější.

Peter Falk (1927–2011)

Legendární představitel poručíka Columba přišel ve třech letech kvůli malignímu tumoru o oko, a tak užíval skleněnou náhradu. Že trpí tento americký herec židovského původu Alzheimerem, oznámila jeho dcera v roce 2008, zemřel o tři roky později.

Rita Hayworth (1918–1987)

Svého času byla nejznámější rusovlasou herečkou v Hollywoodu a sex symbolem své doby. Její diagnóza vešla ve známost roku 1981, a ona se tak stala první veřejně známou tváří trpící Alzheimerem.

Květa Fialová (1929–2017)

Oblíbená česká divadelní, televizní i filmová herečka, jejíž nejznámější rolí je postava barové zpěvačky Tornado Lou v parodii Limonádový Joe aneb Koňská opera, žila v Alzheimercentru od roku 2015, na komplikace choroby zemřela ve věku 88 let.

Petr Hapka (1944–2014)

Známý český hudebník a skladatel tvořil hudbu především k textům Petra Rady, Zdeňka Rytíře a Michala Horáčka. Alzheimerova choroba se u něj projevila v roce 2013, o rok později zemřel.