Za dlouhých 38 let své vlády vykoná anglický král Jindřich VIII. mnohé. Zapáleně bojuje proti protestantům, aby se nakonec sám rozkmotřil s katolickou církví a založil církev vlastní.
Spojí Anglii a Wales do jedné unie, vede válku s Francií a zaslouží se o rozkvět anglické renesance. Přesto si však největší věhlas získá svými šesti manželstvími.
Rozvedená, popravená, zemřela, rozvedená, popravená, přežila. Osudy Jindřichových žen jsou opravdu trpké.
Jako mladý je přitom Jindřich VIII. (1491–1547) galantní sportovec, romanticky zamilovaný do své první ženy Kateřiny Aragonské (1485–1536) a jeho budoucímu směřování v manželské politice nic nenasvědčuje.
Platonická láska dojde naplnění
Původně se má Jindřich VIII. jako mladší syn Jindřicha VII. (1457–1509) a Alžběty z Yorku (1466–1503) stát nikoli králem, ale vysokým církevním hodnostářem.
K vládnutí je totiž předurčen jeho starší bratr Artur (1486–1502), který se s touto vidinou roku 1499 žení se španělskou princeznou Kateřinou Aragonskou. Španělsko je tehdy nejmocnější evropskou zemí a spojenectví znamená pro Anglii mnoho výhod.
Artur ale umírá už v roce 1502 a následníkem trůnu se stane Jindřich, který se s papežským souhlasem nakonec s mladičkou vdovou žení sám. Podmínkou je však Kateřinino čestné prohlášení, že předchozí manželství nedošlo naplnění.
Jak naznačují dobové prameny, ke skromné a ctnostné Kateřině Jindřicha pojilo ještě v době Arturova života romantické pouto a zřejmě byl do ní platonicky zamilovaný. Ačkoli se o těchto letech mluví málo, v manželství dlouho vládne spokojenost.
Jediným, zato ale podstatným problémem je absence mužského dědice. Rod Tudorů ovládá Anglii teprve od roku 1485 a mladý panovník potřebuje syna, aby udržel v království stabilitu.
Ambice dvorní dámy
Jediným přeživším potomkem z tohoto svazku je princezna Marie (1516–1558). Jindřich začne pomalu ztrácet s Kateřinou trpělivost.
S milenkou Bessie Blountovou (1498–1540) počne syna a mimomanželský vztah udržuje nějakou dobou také s mladou aristokratkou Mary Boleynovou (1500–1543). V roce 1525 se však zahledí do její sestry Anny Boleynové (1501–1536).
Na rozdíl od obou zmíněných dam mu Anna dlouho odolává. Nechce se totiž stát pouhou kurtizánou, její ambice míří výš, až ke královskému trůnu. Jindřich VIII. začne proto pomýšlet na zrušení svého manželství s Kateřinou Aragonskou.
Úkol, před kterým stojí, nebude jednoduchý. Papež Klement VII. (1478–1534) si ho sice oblíbil jako zapáleného obránce katolické víry, zrušit manželství se mu však nechce.
Za Kateřinou navíc stojí její synovec, císař a španělský král Karel V. (1500–1558), tehdy nejmocnější muž Evropy.
I přes hrozbu války se Španělskem Jindřich tvrdí, že Kateřina v době svatby už nebyla panna, takže je jejich manželství neplatné, ona pochopitelně zastává opačný názor.
Rozvod, nebo anulace?
Oba manželé se odvolávají na bibli, v níž se objevují jak zmínky o tom, že by muž měl pojmout manželku svého mrtvého bratra, tak i argumenty proti. Spor se dostane do patové situace a král se začne poohlížet po jiném řešení.
Na kontinentu se v té době rozmáhají protestantská náboženství, která neuznávají papeže jako nejvyšší církevní autoritu. Jejich myšlenky se začnou prosazovat u anglického dvora a vliv Říma postupně slábne.
Jindřich je nakonec prohlášen hlavou církve v Anglii a roku 1534 oficiálně vzniká církev anglikánská. Nový arcibiskup z Canterbury Thomas Cranmer (1489–1556) anuluje královo manželství a Jindřich VIII. se konečně žení s Annou Boleynovou.
I když se často tvrdí, že se Jindřich s Kateřinou rozvedli, není tomu tak. Podle církevního učení má mít člověk za život pouze jediného partnera a nový sňatek smí uzavřít pouze po jeho smrti.
Středověkou obdobou rozvodu tak byla anulace, tedy prohlášení manželství za neplatné.
Nejdramatičtější rozchod dějin
Anulace Jindřichova manželství, která si vyžádala založení nové církve, byla pravděpodobně tím nejdramatičtějším rozchodem v dějinách. Obyvatelstvo Anglie si však na nové vyznání rychle zvykne a po starých katolických pořádcích se zasteskne jen málokomu.
Platnost nového manželství Jindřichovi schválí i parlament a pod hrozbou obvinění ze zrady a popravy je zakázáno mluvit o něm jako o neplatném. Král a těhotná královna Anna jsou na vrcholu blaha. I tento sňatek však skončí v troskách.
Manželům se nenarodí vytoužený syn, ale dcera, budoucí královna Alžběta I. (1533–1603). Dalšího potomka – syna – Anna potratí, manželovi se navíc znelíbí její popudlivá povaha.
V té době už pokukuje po další dvorní dámě, lady Janě Seymourové (1507–1537), a tak se své druhé ženy plánuje zbavit.
Místo temperamentu plachost
Anna je nařčena, že jeho srdce dobyla čarodějnickými praktikami. Na přelomu dubna a května 1536 Jindřich uvězní Annina bratra George (1504–1536) a čtyři další muže, které obviní ze smilnění s královnou, zrady a z dalších hrdelních zločinů.
Zakrátko je uvězněna i samotná Anna. I přes pochybné důkazy jsou všichni shledáni vinnými a odsouzeni k trestu smrti. Poprava mužů se uskuteční 17. května 1536, královně setne kat hlavu o dva dny později.
Už následující den po Annině popravě Jindřich žádá o ruku Janu Seymourovou. Pro některé je jeho volba překvapením. Jana je sice pohledná, je jí však už 26 let a dosud nebyla provdána – jinými slovy, jedná se o starou pannu. Na rozdíl od temperamentní a svůdné Anny je nevýrazná, plachá a zdrženlivá.
Veselí vystřídá smutek
V pořadí již třetí králův sňatek je uzavřen na konci května. Jindřich v té době už není žádný mladík, je mu 45 let, kvůli své oblibě v jídle trpí silnou obezitou a na noze má odporný páchnoucí vřed, který se i přes péči lékařů ne a ne zahojit.
I přesto ale s Janou zvládne zplodit potomka: vytouženého syna jménem Edward (1537–1553). Porod je nesmírně náročný a trvá dlouhé dva dny.
Jindřichova euforie se za dvanáct dní změní ve smutek, když v noci z 24. na 25. října 1537 vyčerpaná královna vydechne naposledy. Osudnou se jí stane horečka omladnic.
Král pro svou zesnulou ženu velmi truchlí, nelze se však ubránit dojmu, že Jana měla štěstí v neštěstí, když zemřela dříve, než se mu stačila znelíbit. Údajně se s ní totiž během jejich krátkého svazku již začínal nudit.
Po její smrti si však Jindřich VIII. svou třetí ženu zidealizuje a až do své smrti trvá na tom, že právě ona byla největší láskou jeho života.
Čtvrtá manželka je zklámáním
Srdceryvné vzpomínky mu však nezabrání už o pár měsíců později začít hledat další ženu. Jeho poradci mu navrhnou Annu (1515–1557), pětadvacetiletou dceru klevského vévody.
Spojenectví s protestantským Klevskem by mohlo být pro zemi klíčové, pokud by se katolické státy rozhodly na Anglii zaútočit.
Jindřich však není ochoten kupovat zajíce v pytli a na kontinent vyšle svého dvorního malíře Hanse Holbeina mladšího (1498–1543), aby Annu namaloval. Na Holbeinově portrétu se německá princezna Jindřichovi zalíbí a on svolí ke sňatku.
Jaké je však jeho překvapení, když svou nevěstu spatří na konci roku 1539 na vlastní oči! Anna má obličej plný pigmentových skvrn a jizev po neštovicích. Kromě toho nerozumí ani slovo anglicky a neumí tančit, zpívat ani duchaplně konverzovat na módní témata.
Připravovanou svatbu však už z politických důvodů není možné zrušit, a tak si 6. ledna 1540 Jindřich Annu Klevskou bere za manželku.
Králova sestra
„Nic v sobě nemá pěkného a vypadá špatně zepředu i zezadu. Povislá prsa i jiné znaky ve mně vyvolaly jistotu, že již není pannou.
Její tělo nemá nic, co by vyvolalo jakékoli touhy,“ postěžuje si novomanžel, který je však touto dobou sám morbidně obézní a pravděpodobně i impotentní.
Když Jindřich navrhne anulaci manželství, královna se sice nejdřív psychicky zhroutí, je ale natolik inteligentní, aby nakonec jeho nabídku přijala. Dostane titul „králova sestra“, dva paláce a pravidelný příjem.
Je to právě Anna Klevská, kterou potká ze všech Jindřichových manželek nejlepší osud. Po anulaci se naučí anglicky a má prý několik milenců.
I když je všem jasné, že zplodit dalšího potomka se již padesátiletému a chřadnoucímu panovníkovi zřejmě nepodaří, on sám je jiného názoru. Matku dalšího dítěte si vybere podle svého zvyku mezi dvorními dámami. Stane se jí mladičká Kateřina Howardová (1523–1542).
Za nevěru do kláštera
Nesourodý pár je oddán 28. června 1540. Král září štěstím, zahrnuje svou manželku dárky a plní jí každé přání.
Kateřina je údajně velice hezká díky velkým tmavým očím a bohatým kaštanovým vlasům, má temperamentní, veselou povahu a ve své zaslepenosti Jindřich přehlédne i její nedostatky, jako například chabé vzdělání.
Vadnoucí tlouštík však náruživé Kateřině nemůže stačit a ona si najde milence, králova pobočníka Thomase Culpeppera (1514–1541). Podle některých odborníků však za těmito pomluvami stáli Seymourové, rodina Jindřichovy třetí, zesnulé manželky Jany.
Pokud by totiž Kateřina porodila králi syna, mohlo by být ohroženo nástupnictví mladého Edwarda. Dojde však k výslechům i mučení svědků a ukáže se, že Kateřina nebyla už v době sňatku s Jindřichem zcela nevinná.
Měla minimálně dva vztahy, s učitelem hudby Henrym Mannoxem a s tajemníkem své tety Francisem Derehamem. Zdrcený Jindřich posílá Kateřinu do kláštera, kde ji ovšem často navštěvuje.
Útěchu králi poskytne vdova
Culpepper a Dereham jsou na začátku prosince 1541 popraveni, Mannox vyvázne s doporučením, aby se už v Anglii neukazoval.
Bez soudu, jen z rozhodnutí parlamentu podepsaného králem, je pak obviněna ze zrady a odsouzena k trestu smrti i samotná Kateřina.
Poprava je vykonána 13. února 1542 v londýnském Toweru, na stejném místě, kde přišla o život i Kateřinina sestřenice a předchůdkyně v roli královny, Anna Boleynová. „Umírám jako královna, ale raději bych zemřela jako Culpepperova žena.
Bože, smiluj se nad mou duší,“ znějí prý její poslední slova. Jindřich najde útěchu v další náruči. Jeho šestou a poslední vyvolenou se stane třicetiletá dvojnásobná vdova Kateřina Paarová (1512–1548).
To, že si ji vybral král, je pro Paarovou velkým zklamáním. Je totiž zamilovaná do Thomase Seymoura, kterého si plánuje vzít. Jindřich však Seymoura pošle jako vyslance do Bruselu a svatbu překazí.
Popravčímu špalku se těsně vyhne
Šesté královo manželství je uzavřeno v červenci 1543. Jindřich je pověstný svou nechutí vůči příliš zapáleným protestantům, ke kterým Kateřina ke své smůle náleží. Opozici se podaří krále přesvědčit, že by měla být souzena za pokus o velezradu.
Jindřich zatykač podepíše, protože si prý už brousí zuby na Kateřinu Brandonovou, vévodkyni ze Suffolku (1519–1580), kterou chce učinit svou sedmou manželkou.
Paarová je ale varována a sama se dostaví do králových komnat, kde ho prosí za odpuštění a podřizuje se jeho vůli. Král je dojat a zatykač zruší. Od této doby to však s ním jde z kopce:
trápí ho obezita, diabetes, dna, časté migrény, deprese a především noha plná vředů. Největší oporou, a dokonce i ošetřovatelkou je mu v jeho posledních dnech právě manželka. Král ji ještě bohatě finančně zabezpečí, než 28. ledna 1547 vydechne naposledy.
Kateřina si pak konečně bere za muže milovaného Thomase Seymoura a na trůn nastupuje devítiletý Jindřichův syn jako král Edward VI.
Stal se král tyranem vlivem zranění na turnaji?
– Až do svých pětačtyřiceti let je Jindřich VIII. náruživým sportovcem. V roce 1536 ho však při turnaji zalehne kůň a on utrpí vážné zranění.
– Dvě hodiny je v kómatu, z nějž se sice probudí, prý již ale není stejný, jako býval. Kvůli zraněné noze také již nemůže sportovat.
– Podle odborníků mohl Jindřich utrpět zranění mozku, které změnilo jeho povahu, a stal se z něj podlý, krutý a paranoidní tyran.
– Ženy od té doby střídá jako na běžícím pásu a stejně rychlým tempem se zbavuje i politických odpůrců.
– I když se nemohl pořádně hýbat a na koně ho museli tahat na kladce, Jindřichův apetit neutrpěl, ba naopak. Denně prý snědl třináct porcí jídla a ke konci života vážil přes 170 kg.