Londýn 60. let minulého století známe jako baštu rockové hudby, bujícího mládí a všeobecného uvolnění. Zlatá šedesátá léta ale mají svou temnou skvrnu – sérii hrůzných vražd mladých žen.
Případ se až příliš podobal příběhu o Jacku Rozparovači, a tak pachatel dostal přezdívku Jack Svlékač. A také nebyl nikdy dopaden.
Bylo brzké ráno 17. června 1959. Měla to být rutinní policejní pochůzka v zanedbaném parku Dukes Meadows. Strážníky ale čekal šok. Ve vysoké trávě vedle pěšiny na břehu Temže našli tělo mladé ženy v modro-bíle pruhovaných šatech.
Seděla na zemi, opřená o kmen vrby, s levou rukou přes klín a roztrženými šaty, které jí odhalovaly hruď. Zbytek věcí chyběl. Vrah ji zřejmě uškrtil a na místo dovezl a naaranžoval.
Zjistilo se, že tělo patřilo jednadvacetileté Elizabeth Figgové. Svědkové prý poblíž místa v noci viděli světla auta. Žádnou další stopu ale vyšetřovatelé nenašli a po čase záležitost uložili k ledu.
To ještě nevěděli, že jednou obětí to neskončí a že půjde o jeden z největších případů sériových vražd v britské historii.
Na skládce a bez důkazů
Pak se čtyři roky nestalo nic. Klid před bouří, dalo by se říct. Trval do listopadu 1963, kdy se na skládce nedaleko od místa nálezu první mrtvoly našlo další tělo.
Ostatky mladé Velšanky Gwynneth Rees objevili pracovníci při přehrabování odpadu. Byla uškrcena a až na jedinou punčochu byla úplně nahá.
Mladá matka, která pracovala v místní Baťově továrně a příležitostně si přivydělávala prostitucí, byla naposledy viděna před několika týdny. Ani v jejím případě vyšetřování nikam nevedlo a policie si obě vraždy zatím ani nespojovala.
A protože obětmi byly prostitutky, nedávala si s případy zas tak moc práce. Všechno se ale mělo brzy změnit.
Těla na břehu Temže
V únoru 1964 našli veslaři v řece mrtvou Hannah Tailfordovou. Měla jen punčochy a do úst jí vrah nacpal její vlastní spodní prádlo.
O dva měsíce později byla nalezena mrtvá Irene Lockwoodová – objevili ji v rákosí u břehu a kolemjdoucí si ji nejdřív spletl s krejčovskou figurínou. Teprve tehdy policii došlo, že má tu čest se sériovým vrahem.
Média mu začala přezdívat Jack the Stripper, tedy Jack Svlékač. Jeho rukopis byl pořád stejný – vybíral si drobné ženy z londýnského podsvětí, které se protloukaly, jak se dalo. Uškrtil je, vybil jim zuby, svlékl je a pohodil u řeky. A nenechával za sebou stopy.
Je vrahem lakýrník?
První vodítko policisté našli až u páté vraždy. Helen Barthelemyová byla bohémka a volnomyšlenkářka, která měla plno přátel a opletačky se zákonem. Její ostatky maniak odnesl do prašné uličky mezi vysokými ploty.
Vyšetřovatelé si konečně všimli něčeho nového – částeček autolaku na těle zavražděné. Usoudili, že vrah těla přechovává v některé z místních dílen, kde nejspíš pracuje. Hrůzná série ale zdaleka nekončila.
Nepomohlo ani rozsáhlé hlídkování na břehu Temže, agentky v přestrojení ani výzvy policie případným svědkům.
Výsměch policistům
Další tělo, patřící Mary Flemingové, se našlo naaranžované v pečlivě hlídané oblasti. Chtěl tím zabiják ukázat, že se nebojí? Sexuální pracovnice ze strachu začaly chodit ve dvojicích, ale i to bylo marné.
Na podzim zmizela jednadvacetiletá Frances Brownová – večer předtím se musely s kolegyní rozdělit. Nebylo nic platné, že si spolupracovnice pečlivě prohlédla auto, kam Frances nastupovala, i řidiče.
O měsíc později se potvrdilo, že došlo k nejhoršímu. Poslední obětí byla Irka Bridget O’Harová. Tu našli začátkem roku 1965 v průmyslovém areálu Heron Trading Estate. I její tělo na sobě mělo barvu.
Tentýž lak objevili detektivové v jedné z budov průmyslového komplexu. Že by konečně měli aspoň vrahův úkryt?
Čtyřdenní Johnny
Policie teď zvolila nejsilnější kalibr – přidělila případ vrchnímu vyšetřovateli Johnu Du Rosovi. Ten si díky rychlosti, jakou případy řešil, v minulosti vysloužil přezdívku Čtyřdenní Johnny.
Poslal do ulic armády policistů a nechal vykonat stovky domovních prohlídek. Policisté kontrolovali projíždějící auta a vyslýchali tisíce lidí včetně všech zaměstnanců areálu Heron Trading Estate.
Du Rose pravidelně ohlašoval, že se okruh podezřelých významně zužuje. Nikdy ale nikoho neobvinil. Vraždění po jeho zátahu přestalo tak, jak začalo. A postupem času vraždy prostitutek pomalu přestávaly zajímat jak veřejnost, tak policii. Případ, který děsil Londýn, časem vyšuměl bez rozuzlení.
Prostor pro mýty
Kdo tedy má životy mladých žen na svědomí? Otevřený konec se stal živnou půdou pro nejrůznější spekulace. Du Rose se po několika letech nechal slyšet, že vrahovu totožnost zná.
Mělo jít o jistého Mungo Irelanda, otce od rodiny, který v průmyslovém komplexu pracoval jako hlídač. Když se prý blížilo jeho zatčení, spáchal sebevraždu a v dopise své ženě napsal, že „už to nemůže vydržet“.
Je tu však jedno velké ale – v době některých úmrtí byl doma ve Skotsku. Podle jiné teorie byl pachatelem boxer Freddie Mills, který byl zapletený do organizovaného zločinu.
Podezřívala ho tehdy většina londýnského podsvětí a byl zastřelen v témže roce, kdy vraždy ustaly. O jeho vině ale chybí jakékoli důkazy.
Zrůda z Walesu
Nejnovějším podezřelým je Harold Jones, který ve dvacátých letech ještě jako patnáctiletý brutálně zabil dvě holčičky ze sousedství. Byl odsouzen na doživotí, ale později ho pustili, i když svých činů nikdy nelitoval.
Nějaký čas strávil v armádě a pak v tichosti žil rodinným životem v téže londýnské čtvrti, kde se odehrávalo vraždění. Policie si případy nikdy nespojila. Mohl být Jackem Svlékačem právě on?
S jistotou se to nedozvíme, protože Jones v sedmdesátých letech podlehl rakovině.
