Už pro staré Egypťany byl před asi 5000 lety kruh symbolem věčnosti, kterým manželská dvojice stvrzovala svůj společný život. Podoby snubního prstenu se v průběhu času lišily.

Egyptské byly vyřezávané z kostí, starověký Řím zase vyznává železný kroužek bez ozdob.

Papež Mikuláš I. (†867) prohlašuje snubní prsten za povinnou součást obřadu už v 9. století. V dobách raného křesťanství na svatbách chybí kněz. Požehnání novomanželům se odehrává hlavně v ložnici.

I předání prstenu a svatební listiny a spojení rukou snoubenců neprobíhá v kostele, ale pod dohledem nevěstina otce. Církevní sňatky se začínají více objevovat až ve 12. století, kdy se už manželství zahrnuje do svátostí, křesťanských obřadů. Až tridentský koncil (1545–1563) ale nařizuje, že sňatek musí uzavřít kněz.

Hříšnice před kostelem

Ve šlechtických rodinách má vždy rozhodující slovo ohledně sňatku dcer a synů nejmocnější osoba. Většinou se nevěsta s ženichem poprvé spatří až po sjednání věna a domluvení sňatku, někdy se tak stane až při samotném obřadu.

Nemá-li rodina na vyplacení věna, dívka skončí v klášteře. Ačkoli podle zákona už se nedopouštějí žádného zločinu, v Čechách ještě v 19. století jsou svobodné matky považovány za méněcenné. Pohrdá jimi i jejich vlastní rodina.

V některých oblastech venkova je typické, že musejí v neděli vítat lidi, kteří přicházejí do kostela na mši, se slovy: „Vítejte do kostela, já jsem se dopustila…“ Přede všemi se zpovídají ze svého provinění.

Manželské trojúhelníky po čínsku

Mnohomužství funguje i v Číně od poloviny 18. do počátku 20. století. Je zde tehdy nadbytek mužů a mít více než jednoho muže je ekonomicky výhodné. Zajistí rodině další pracovní sílu a na stáří je o něj postaráno.

O čínském mnohomužství vydává svědectví současný americký historik Matthew Sommer. Informace nachází v soudních spisech. Hledání druhého manžela obvykle probíhá formou dražby. Málokdy si ale žena může vybrat.

Dražbu většinou řídí její první muž a nejdůležitějším kritériem je věno, které zájemce do rodiny přinese. Mnohdy ale trojúhelníky nevydrží dlouho, protože muži na sebe žárlí a jeden zabije druhého.