Co by to bylo za hospodu, aby se v ní chlapi nepobili, říká se. V Čechách to v předminulém století platilo docela často. Nejednou došlo u výčepu k ostrému konfliktu.

Správné hospodské rvačky se kolem poloviny 19. století stávají v českých zemích náhražkou politického boje. Občas proto při nich musí zasáhnout úřady.

Když za pražskou strahovskou branou vznikne hostinec U české udatnosti, při zahajovací vlastenecké řeči se odehraje taková mela, že název policie raději zakáže.

Jindy se zase studenti v pražské hospodě Amerika rozhodnou uspořádat rekviem za Bílou horu i se smutečními stužkami. Následuje hromadné zatýkání.

Miluje vepřovou pečeni

Historik František Palacký (1798–1876) rád vysedává v hospodě U Pinkasů na dnešním Jungmannově náměstí. Osobně ho vždy při příchodu vítá hostinský. Dějepisec má v oblibě nejenom orosený džbánek, ale také dobře upečenou vepřovou.

Kromě Palackého se tu hosté mohli potkat třeba i se spisovatelem Pavlem Josefem Šafaříkem (1795–1861) nebo politikem Františkem Ladislavem Riegerem (1818–1903).

Útočiště pro ševce i divadlo

Každý si v hospodách našel to svoje. Například ševci se scházeli v hospodě u Plavců (dům U tří pštrosů v pražské Mostecké ulici), fiakristé vzali zavděk pohostinstvím U Primasů.

V Praze žijící Němci si oblíbili Německé kasino (dnešní Slovanský dům), Židé dávali přednost šantánu Orfeus ve Dvorním pivovaru ve Štěpánské ulici. Také divadla našla svoje útočiště v hostincích.

V bubenském pivovaru hrálo Dělnické divadlo, zahradu holešovického pivovaru si pro změnu rezervovala scéna Uranie.