Někdy je naše tělo zkrátka rychlejší než my. Nečeká, než nám něco docvakne v hlavě, a na jistý vnější podnět hned reaguje samo. Proč to nejde zastavit? Je to reflex!

Pokus, při kterém lékař pacienta klepne kladívkem pod kolenem, tomu se stáhne stehenní sval a vykopne nohu vpřed, všichni známe. Zajímavých reflexů však naše tělo skrývá mnohem víc! Některé jsou žádoucí, jiné méně, ale všechny mají smysl! U některých ho už dávno známe, jinde ho vědci teprve hledají…

Pro bezpečný spánek

SVALOVÁ ATONIE

Pokud máte rýmu, kolikrát asi tak kýchnete během spánku? Je to chyták – ve spánku totiž nikdo nekýchá!

Může za to reflex, který se nazývá svalová atonie (nebo také REM atonie). Jakási pojistka, která vlastně znemožňuje mozku dávat tělu pokyny, když spíme. Svaly jsou zkrátka odpojeny! Tento reflex nás tak chrání od mnohých nebezpečí. Jen si představte, že byste ve spánku začali dělat stejné věci jako v bdělosti!

Pokud tedy máte pocit, že někdo spící skutečně kýchne, nejspíš ho něco dráždilo natolik, že ho mozek na chvilku probudil. Anebo je u něj tento reflex porušený. Stává se to zhruba u 2 % lidí a není žádná legrace.

Takový člověk s sebou ve spánku škube, křičí, může spadnou z postele nebo se jinak zranit.

Tak trochu opakem, a rovněž noční můrou, je tzv. spánková obrna. Pří ní totiž téměř vše vnímáme, ale nejsme schopni se pohnout.

Pozor na uši!

ARNOLDŮV REFLEX

73letá pacientka už několik týdnů hrozivě kašle a lékaři si neví rady. Žádné léky ani ověřené postupy nezabírají, všechna možná vyšetření žádnou nemoc neprokážou. Tedy až na jedno – při ušní kontrole se zjistí, že má žena ve zvukovodu velký kus zaschlého mazu. Když ho lékař vyčistí, pacientka kašlat přestane!

Kouzlo? Nikoliv. Floridská lékařka Marika Alois případ uzavře s tím, že maz v uchu tlačil na bloudivý nerv neboli Nervus Vagus. A jeho podráždění právě může způsobit zdánlivě nesouvisející kašlání!

Vcelku vzácný jev se jmenuje Arnoldův reflex, podle německého anatoma Friedricha Arnolda (1803-1890). Ten sice reflex neobjeví, ale studuje onu část bloudivého nervu sídlící ve zvukovodu.

Přestaň mrkat

GLABELÁRNÍ REFLEX

Tento reflex si můžete snadno vyzkoušet sami na sobě. Na nose si najděte místo přesně mezi obočím a začněte si do něj lehce ťukat prstem. Co se teď bude dít? Aniž byste si to přáli, s každým ťuknutí mrknete.

A pokud budete ťukat na nos jiné osobě, bude mrkat také! V obou případech však jen chvíli – za nějakou dobu si každý na tu podivnou činnost zvykne a oči udrží otevřené.

Připadá vám to jako zbytečnost? Rozhodně není! Pokud si všimnete, že se někdo ťukání na nos nepřizpůsobí a mrká dál, mohlo by to být znamení nějaké poruchy mozku.

Absence reflexu může prozradit třeba i nastupující Alzheimerovu či Parkinsonovu chorobu anebo demenci!

Místo na hlavě, kam při tomto testu ťukáme prstem, se jmenuje glabella, a reakci se tedy říká glabelární reflex. Jako první ho v roce 1896 objeví anglický lékař Walker Overend (1858–1926).

Vylez už z vody!

VARHÁNKY NA PRSTECH

Známe to všichni. Když jsme dlouho ve vodě, naše konečky prstů začnou připomínat sušené švestky. Je to proto, že jsou zkrátka moc mokré, prosáklé vodou z bazénu nebo z vany? Ne tak docela, hlavní roli tu hrají cévy umístěné pod kůží.

Ty se při dlouhém namáčení trochu scvrknou, a stáhnout tak k sobě i okolní pokožku.

Nad původem tzv. varhánků vědci už dlouho bádají a jednou se všimnou například toho, že když má někdo na ruce poškozené nervy, zkrabatělé prsty se mu nevytvoří. Ani kdyby si je máčel celý den!

Což jen dokazuje, že s mokrou kůží varhánky mnoho společného nemají – je to nervový reflex, který nám nejspíš zbyl po našich dávných předcích!

Jedna z nejzajímavějších teorií vysvětluje, že mezi vrásky na prstech se vám udělají kanálky, kterými může odtéct voda. Vy pak budeme mít pevnější úchop a věci vám nebudou vyklouzávat z ruky.

Výzkumy již skutečně potvrdily, že lidé s varhánky na rukou lépe udrží mokré předměty než lidé, kteří mají ruce zcela suché.

Není ti zima?

HUSÍ KŮŽE

Jak vypadá drůbež, když z ní oškubeme peří? Přeci podobně jako naše kůže, kdy je nám zima! Nebo když se něčeho vyděsíme. Co přesně se v těle děje, když máme husí kůži, už víme.

V reakci na chlad nebo na emoční rozrušení naše nervová soustava stáhne svalová vlákna kolem chlupů, které se tím napřímí.

Ale k čemu nám takový legrační reflex slouží? Jeden pohled tvrdí, že jde o snahu těla se zahřát. Mezi naježenými chlupy se zadrží více vzduchu, a ten pak vytvoří vrstvu tepelné izolace. Husí kůži ale mají i mnohá zvířata a u nich je účel trochu jiný.

Třeba kočce se tvoří ve chvíli, kdy se cítí v ohrožení – napřímené chlupy totiž zvíře opticky zvětší a predátoři z něj pak mají větší strach!

Protože i my ale máme husí kůži ze strachu, její původní funkce je možná kombinací obou zmíněných. Anebo je tu ještě nějaká další?

Před časem přijdou vědci z Harvardu se zjištěním, že husí kůže podporuje aktivitu vlasového váčku a mohla aby tak pomoci v boji proti plešatosti. Anebo že se nám někdy doslova ježí chlupy i ve chvíli mimořádného soustředění mozku.

Jsem v rozpacích…

ČERVENÁNÍ

Nechtěli jsme, aby se to stalo, ale stejně jsme rudí až za ušima! Když nás něco rozruší, stydíme se, jsme v rozpacích anebo máme trému, náš obličej začne připomínat zralé rajče. Co se přesně děje?

Emoční napětí už nevydrží drobné cévy, které zásobují povrch těla, rozšíří se a stoupne tak průtok krve do obličeje. Někomu se červenají i uši, krk a horní část hrudníku. Hlavně ale žádnou paniku – za malou chvilku to zase zmizí.

Co však je na tom nejzajímavější – u žádných zvířat podobné červenání nenajdeme. Je to reflex čistě lidský, reagující pouze na pohnutku naší mysli!

Červenání se zájmem zkoumá už Charles Darwin (1809-1882), podle nějž jde o jednu z nejpodivnějších lidských vlastností. A všímá se třeba i toho, že se nikdy nečervenáme, když jsme sami, pouze před ostatními lidmi.

Existuje samozřejmě i červenání, které fyziologický podnět má, třeba když zrudneme po konzumaci alkoholu. S emocemi však tento proces nemá nic společného, tady za to může hromadění acetaldehydu v těle.