Za porod nemanželského dítěte čeká ženy v habsburské monarchii během první poloviny 18. století smrt. Ještě v roce 1743 se mohou podle platného zákona dočkat stětí hlavy. Ovšem Marie Terezie tuto praxi změní.

Ačkoliv je Marie Terezie (1717–1780) velmi silně věřící katolička a katolíci považují početí a porod nemanželského dítěte za hřích, panovnice chápe, že v životě nastávají různé složité situace.

Nevidí vše proto tak černobíle, naopak má pochopení.  V roce 1755 proto dokocne vydává nařízení, podle něhož se má neprovdaným těhotným ženám pomáhat. To je na tehdejší dobu skutečně velmi revoluční počin.

Dokonce i do osmého paragrafu svého hrdelního zákoníku vtělí v roce 1769 právní opatření, podle kterého „těhotné svobodné ženy nemají být veřejně trestány a porodní báby, u nichž hledaly pomoc, jsou vázány mlčenlivostí“. Jde o něco dosud nevídaného.

Někde ženy soudí dál

Marie Terezie nechává v Praze vybudovat pro nastávající svobodné matky ústav. Ty pak rodí v nejstarší pražské porodnici, založené 22. listopadu 1762 v Soukenické ulici.

Trestáni smrtí jsou teď naopak muži, kteří slíbili těhotné dívce manželství a následně ho s ní odmítli uzavřít. Ovšem změny nejsou tak žhavé – něco jiného je sepsat na papíře a opravdu realizovat v praxi.

Soudci si zákony vykládají po svém a někde soudí ženy dál. Josef II. však zruší jakékoli tresty pro svobodné těhotné ženy. Dokonce jim dovolí se i stěhovat, aby nebyly terčem posměchu místních drben.

Hříšnice před kostelem

Ačkoli podle zákona už se nedopouštějí žádného zločinu, v Čechách ještě v 19. století jsou ženy, které mají dítě za svobodna, považovány za méněcenné a pohrdá jimi i jejich vlastní rodina.

V některých oblastech venkova je typické, že musí v neděli vítat lidi, kteří přicházejí do kostela na mši, se slovy „Vítejte do kostela, já jsem se dopustila…“ a přede všemi se zpovídat ze svého provinění.