Už ve svých 12 letech se Berthold VII. Moudrý z Hennebergu-Schleusingenu stává regentem rodinného hrabství. Rychle se tak musí zorientovat v mnoha věcech, což se mu později bude hodit také při politických jednáních na evropských dvorech.
Berthold VII. Moudrý (asi 1272–1340) je mazaný, dokáže se dokonale pohybovat mezi různými znepřátelenými tábory a vždy se přidá k tomu nejmocnějšímu.
Stává se rádcem na dvoře římského krále Albrechta I. Habsburského (1255–1308) a později římského císaře Jindřicha VII. Lucemburského.
Již po Albrechtově boku se dostává do Čech, kde v době vlády Václava III. vyjednává s pražským dvorem o míru s římským králem. Tehdy ještě netuší, že se do Prahy brzy znovu vrátí.
Rozčiluje českou šlechtu
Jindřich VII. Lucemburský (asi 1275–1313) si Bertholda kvůli jeho schopnostem oblíbí a udělí mu titul říšského knížete.
Když v roce 1310 vybírá spolehlivé rádce, které chce poslat se svým synem Janem Lucemburským (1296–1346) do Čech, sáhne i po Bertholdovi. Také král Jan brzy rozpozná jeho kvality.
„Budeš správcem Čech v době mé nepřítomnosti,“ pověří ho. Zástupcem pro Moravu se pak stává další cizinec, Walter z Castellu. České šlechtě se to pochopitelně nelíbí. Tahle místa by přece měla patřit jim!
Jana neprosadí
V roce 1313, po smrti Jindřicha VII., se Berthold účastní jednání o novém římském králi. Společně s Petrem z Aspeltu ale chápou, že prosadit Jana Lucemburského na římský trůn se jim nepodaří, a proto od svého plánu raději upouštějí.
Rozhodnou se podporovat Ludvíka IV. Bavora (1282/1287–1347). Když je Ludvík v roce 1314 skutečně zvolen, přechází Berthold k němu.