Ostré zuby a pevný skus byly předními vlastnostmi dávných masožravých dinosaurů. Právě zmíněný skus byl opravdu důležitý, protože prorazit pevnou kůži ostatních plazů nebylo nic snadného.

Jak ale evoluce zařídila, aby právě predátoři měli výrazně silnější skus než například býložravci?

Vyvinout několikatunový tlak, drtit kosti a pořádně se nažrat umožnila tyrannosaurovi a jemu podobným predátorům evoluční změna lebky, při které měl oční důlek – takzvaná očnice – tvar elipsy nebo byl zploštělý jako klíčová dírka.

Není oko jako oko

Zatímco tvary kruhové dráhy jsou zachovány u většiny býložravců a menších druhů, stejně jako u mláďat a raných ontogenetických stádií, velcí masožravci přijali eliptické dráhy a oběžné dráhy ve tvaru klíčové dírky.

Podle počítačových simulací jsou lebky s kruhovou očnicí při stisku čelistí více namáhané, jiné než kruhové tvary u masožravých dinosaurů námahu výrazně sníží a umožní při skusu vyvinout bez narušení lebky mnohem větší tlak.

„Lebka a spodní čelist musí mít při krmení na tak silný skus kapacitu.

Toho lze dosáhnout silnější lebkou nebo usměrněním vzniklého napětí tak, aby ho bylo méně – například jinými než kruhovými očnicemi,“ uvedl autor studie a paleontolog z univerzity v anglickém Birminghamu Stephan Lautenschlager.

Prozkoumal stovky druhů

Ke své studii využil vědec na 410 jednotlivých záznamů očnic u vymřelých druhů, 230 z nich patřilo dinosaurům a dalším plazům. Zvláštní pozornost byla věnována teropodům.

Výzkum jasně naznačuje, že jakmile má zástupce teropodů lebku delší než zhruba jeden metr, tvar očnice se zploští a stane se elipsou nebo získá zhruba tvar klíčové dírky.

Tato evoluční změna nastala globálně a nezávisle u několika skupin teropodů v delším časovém horizontu. Byl vytvořen kompozitní fylogenetický strom pro mapování výsledků z analýzy na fylogenezi.