Mezi vědci panuje už dlouhé roky shoda, že dinosaury na Zemi s největší pravděpodobností vymýtil ničivý dopad obřího asteroidu před 66 miliony let.
Nyní se jim ale podařilo zjistit, ve které části roku k této tragédii, při které vymřely tři čtvrtiny všech živočišných druhů, došlo…
K hromadnému vymírání mnoha rostlinných i živočišných druhů, které se odehrálo zhruba před 66 miliony let, tedy na přelomu křídy (pozdní druhohory) a paleogénu (starší třetihory či kenozoikum), došlo zřejmě v důsledku dopadu asteroidu Chicxulub do oblasti dnešního Mexického zálivu.
Při něm vyhynulo asi 75 % druhů tehdejších organismů, zejména neptačí dinosauři, ptakoještěři, velcí mořští plazi (mosasauři a plesiosauři), téměř zcela pak i bezobratlí amoniti a mnoho dalších skupin.
Pád asteroidu mění běh světa
Samotný asteroid se při dopadu zřejmě vypařil, a o jeho existenci tak dnes svědčí pouze nepřímé důkazy – zejména obří dopadový kráter, zvaný Chicxulubský, v Mexickém zálivu a pozůstatky tektitů, což jsou roztavené částečky vyvržené hmoty, ve vrstvách na rozhraní křídy a paleogénu.
Jejich bohatým nalezištěm je oblast zvaná Tanis v Severní Dakotě, která se nachází asi 3000 km severně od místa dopadu asteroidu.
Pompeje druhohor
Podle paleontologa Roberta DePalmy, který se zkoumání této lokality od roku 2012 věnuje, se jedná o dávný estuár (typ říčního ústí do moře) v mohutném údolí, kam dopadem rozhoupaná hladina přinesla a uložila zabité živočichy z otevřeného moře, které bylo nedaleko.
Přispět k tomu mělo rovněž zemětřesení, vyvolané dopadem vesmírného tělesa, které rozhoupalo i hladinu v řekách a zátokách. Proto je nyní v oblasti možné nalézt velké množství fosilií, v nichž se nacházejí tektity.
Legendy, nebo skutečnost?
O objevech učiněných na místě kolují doslova legendy.
Měly zde být nalezeny například savčí nory i s kostmi jejich dávných obyvatel, otisky 30 až 40 cm dlouhých per neznámých dinosaurů, otisky kůže na „mumii“ triceratopse, trojrozměrné fosilie embryí a mláďat nejrůznějších dinosauřích druhů i otisky jejich stop, dochovaná mraveniště či stromy.
V DePalmou publikované studii z února 2022 nejsou žádné bližší informace o těchto fantastických nálezech, je však možné, že k jejich zveřejnění v nejbližší době dojde.
Nalezené fosilie by rovněž měly brzy směřovat do muzejních sbírek, kde je prozkoumají další vědci.
Důkazy hovoří jasně
Nicméně již ověřené nálezy fosilií ryb a dřevin umožnily DePalmovi a jeho týmu určit, v jakém ročním období k pádu asteroidu s největší pravděpodobností došlo.
U dochovaných fosilií kmenů stromů se jim podařilo vyzkoumat, že v té době právě zakládaly nové letokruhy a tvořily velké množství pryskyřice, což se děje zpravidla na jaře.
Průzkum kostí pravěké ryby ze stejné oblasti taktéž dokázal, že k jejímu úhynu došlo na jaře. Ve prospěch této teorie hovoří i údajné nálezy vajíček a čerstvě vylíhnutých mláďat, která se líhla vždy na jaře.
Na severní polokouli vládlo jaro
DePalmova teorie zároveň může dobře vysvětlit, proč dopad asteroidu lépe přežili ptáci, malí savci a další drobní tvorové.
Pokud bylo tehdy opravdu na severní polokouli jaro, znamená to, že všechna zvířata, která tráví zimu v norách, byla již venku a aktivní, tudíž vysoce citlivá ke změnám, jež měl dopad asteroidu za následek.
Oproti tomu tvorové žijící na jižní polokouli, kde byl právě podzim, se zrovna ukládali do nor k zimnímu spánku, proto byli před důsledky nárazu mnohem lépe chránění. Díky tomu přežili a mohli se dál vyvíjet. Uvidíme, co přinesou další výzkumy v lokalitě Tanis.
