Vegetariánství se táhne dějinami jako červená nit. Objevuje se už v antice. A odkud se se vzala omáčka, která se dnes používá ve spoustě jídel? Nebo čím obohatil světovou kuchyni Napoleonův kuchař?
Prorok Mohamed na maso nedá ani dopustit, jiné historické osobnosti se bez něj klidně obešly. Prvním známým vegetariánem je řecký filosof, matematik a astronom Pythagoras (asi 570–asi 510 př. n. l.).
Maso odmítá, protože mu vadí zabíjení zvířat! Není sám, na maso nemají v pozdější době chuť ani renesanční mistr Leonardo da Vinci (1452–1519) nebo básník Johann Wolfgang Goethe (1749–1832).
Markýzova omáčka
Na dvoře francouzského krále Ludvíka XIV. se potkává velký finančník markýz Louis de Béchameil (1630–1703) a kuchař La Varenne.
Kuchař nazve po markýzovi svou novou omáčku jako bešamelovou, aby se pánovi zavděčil. Recept na ni se objevuje v La Varennově kuchařce už z roku 1651. Zní zhruba takto:
„Do hrnce dej několik ořechů másla s trochou petrželky, česneku, sekané šalotky, osol, opepři, přidej muškátový oříšek, zasyp moukou a zřeď smetanou.
Pak trpělivě míchej na ohni do zhoustnutí.“ Dnes je bešamel klasikou, bez které se neobejdeme ani v české kuchyni.
Kuře jedině bez křídel!
Kuchaři Napoleona I. Bonaparta (1769–1821) si museli vědět rady i na bitevním poli. Nezbylo jim, než vycházet ze surovin, které zrovna měli k dispozici. Přesně takovým způsobem vznikl recept na kuře Marengo.
Císařští vojáci bojují 14. června 1800 poblíž severoitalské obce Marengo s Rakušany. Když konečně zvítězí, kuchař Dunan na oslavu upeče kuře, které je císařovým oblíbeným jídlem. Chutná mu na všechny způsoby, ovšem vždy ho jí bez křidélek.
Dunan použije všechno, co najde: cibuli, česnek, olivový olej, italské bílé víno z loňského ročníku, koňak, černé lanýže, vejce, petrželovou nať, bílý chléb. Z kuřete Marengo je Napoleon nadšený. Pokrm se připravuje dodnes a recept má spousty variant.
