Obrovská červená, černě puntíkovaná mašle na krku, roztomilý mravenčí kukuč s velkýma očima, tělíčko z černých kuliček, čtyři nohy.

Týdeník Pestrý týden představuje 22. června 1927 čtenářům poprvé svého nového komiksového hrdinu v dobrodružství opilého mravence.

Ferda Mravenec si s přehledem poradí s různými úklady, které mu svět nachystá.

Jeho autor, novinář a výtvarník Ondřej Sekora (1899–1967), přispívá do časopisu Pestrý týden (vycházel od 2. listopadu 1926 do 28. dubna 1945), ale jinak pracuje pro Lidové noviny.

Sekorovým úkolem je zásobovat jejich redakci pravidelnými každodenními zprávami, karikaturami a obrázky. V roce 1927 působí jako zpravodaj v Paříži. Jednou se zajde podívat do kina a nadchne ho filmová podoba Myšáka Mickeyho.

Všetečná myš ho prý inspiruje k vytvoření mravenčího hrdiny. „Že to bude mravenec, to jsem věděl. Ale ouha! Mravenčí hlava nelákala ke kreslení! V trojbokém tvaru hlavy nebylo na obličej a oči mnoho místa.

Proto jsem se rozhodl pro veliký bílý prostor pro ústa, veliké oči a kulatou hlavu,“ líčí později Sekora. Podobně bojuje také s tělíčkem, které nakonec složí z lesklých kuliček. Uvědomí si i to, že pokud má mravenec uspět v lidském světě, nemůže mít šest noh.

Nechá mu proto jenom čtyři. Svého Ferdu ale vybaví do života nezdolným optimismem a schopností poradit si téměř se vším.

Přivede děti ke čtení

Ferdův první příběh vyjde na stránkách Pestrého světa, ale poté se mravencovým domovem stávají Lidové noviny.  Když český nakladatel Josef Hokr (1898–1969) ve 30. letech minulého století vytváří edici Knížky kouzelného zrcadla, napadne ho, že by se do její koncepce dobře hodily i příběhy přičinlivého mravenečka.

Hokrovým cílem je přitáhnout děti ke čtení, a proto vybírá do knih velké písmo a spoustu obrázků. „Ferda by tam neměl chybět,“ přemlouvá Sekoru. Ten si dá říci. Předtím ale musí příběhy, určené původně dospělým čtenářům, trochu uhladit a přizpůsobit dětem.

Společné dílko se podaří a na vánočním knižním trhu se roku 1936 objevuje tiskařskou černí vonící knížka s názvem „Ferda Mravenec, práce všeho druhu“.

Titul si vede úspěšně, a proto o rok později následuje „Ferda v cizích službách“ a v roce 1938 ještě „Ferda v mraveništi“. Hokr se Sekorou se také snaží ukázat dětem, že svět písmenek není tak hrozný, jak se na první pohled zdá. Roku 1939 vydávají „Ferdův slabikář“, který učí děti číst.

Figurka pomáhá přežít těžké chvíle

Mravenečkovy příhody se na stránkách Lidových novin objevují i za Protektorátu Čechy a Morava, kdy například „Ferda kope zákopy“ nebo „Ferda klame nepřítele“.

Tisknou se nepřetržitě až do roku 1941. Tehdy ale jejich autor musí opustit redakci a nesmí publikovat, protože má za manželku Židovku.

Není divu, že na něj mají nacisté pifku, protože se ve svých předválečných karikaturách rád vysmívá Adolfu Hitlerovi (1889–1945). Nepomůže ani to, že nechá svoji ženu i syna pokřtít a s manželkou uzavře církevní katolický sňatek.

Ve zlých dobách ho zachraňuje kreslená figurka Ferdy. Nakladatel Josef Hokr Sekorovi platí honoráře na budoucí reedice Ferdových knih. Celé rodině se tak podaří přečkat nejhorší období.

Nakonec ale Sekoru v roce 1944 nemine transport do pracovního tábora Kleinstein. Manželku Ludmilu odvezou do Terezína.

Budovatel světlých zítřků

Po válce se Ondřej Sekora stává přesvědčeným komunistou. Ferda se tak po únoru 1948 mění v radostného budovatele socialismu a světlých zítřků. Jeho tvůrce roku 1949 nastupuje do Státního nakladatelství dětské knihy, kde zůstává další tři roky.

Vytváří i dětské agitky. V dětském časopisu Mateřídouška se objevují příběhy, kdy Ferda drží v ruce noviny s titulkem „Pětiletka“ a textem pod obrázkem: „Pětiletka začne, hola!

Nový život na nás volá!“ U dalšího obrázku pak září nadšením a utíká ke svým mravencům. Obrázek doprovází text: „Mravenci, co uděláte?

Cožpak zahanbit se dáte?“ Kromě toho se pilný mravenec zapojuje i do boje proti mandelince bramborové, kterou komunisté považují za amerického brouka. V roce 1951 vychází knížka „Ferda Mravenec ničí škůdce přírody“.

Komunistickou ideologií bohužel nasákne i další pokračování jeho příběhů nazvané „Mravenci se nedají“.