150 švýcarských vojáků, vyčerpaných po tříměsíčním pochodu, přichází 22. ledna 1506 branou Porta del Popolo do Říma. Jsou zde na žádost papeže Julia II. (1443–1513), který chce na svoji ochranu stálou posádku 200 mužů.

Žoldáci pod vedením kapitána Kaspara von Silenena přicházejí oblečení stejně jako ostatní vojáci v tehdejší době. Mají dublet (koženou kazajku) se širokými rukávy, punčochy a nohavice po kolena. Ramena a hruď chrání pancíř.

Oděv ovšem brzy vystřídají uniformy v modré a žluté, rodových barvách Julia II. Papežové z rodu Medicejů k nim později přidávají ještě červenou.

Návrhy na prostřihované rukávy prý pocházejí z dílny italského malíře Raffaela Santiho (1483–1520) a na tvorbě uniforem se údajně měl podílet i italský sochař a malíř Michelangelo Buonarroti (1475–1564).

Svatému otci zachrání život

Papežovi gardoví vojáci ale nejsou žádní manekýni na parádu. Když vojáci římského císaře Karla V. (1500–1558) dlouho nedostali svůj žold, 6. května 1527 se rozhodnou, vzít si ho násilím. Vtrhnou proto ráno do věčného města a rabují.

Papež Klement VII. (1478–1534) před nimi prchá so své pevnosti, Andělského hradu. Zachrání ho právě jednotky jeho gardy, které se s vetřelci bijí a z celkového počtu 189 ji umírá 147. Svatému otci zachrání život.

Brání se do posledního muže

Švýcarské gardy vyniknou i při jiných příležitostech. Například 10. srpna 1792 brání během revoluce ve Francii Tuilerijský palác v Paříži. Povstalci mají přitom obrovskou přesilu.

Je jich asi 20 000, zatímco gardistů pouhých 900. Přesto neváhají a královskou rodinu jsou ochotni bránit prakticky až do posledního muže.

O život během boje přijde 600 gardistů, dalších 160 umírá později ve vězení na následky zranění nebo je posláno pod gilotinu.