40letý Athéňan rozpačitě obrátí v ruce ušmudlaný hliněný střep. Za chvíli na něj vyryje jedno jméno. Několika tahy ruky definitivně na dlouhých deset let rozhodne o osudu jiného člověka. Chvíli váhá, a nakonec střep odhodí na zem.
Odchází ze shromáždění a volit nepůjde. Je to pro něj příliš velká zodpovědnost.
Ostatní ale uvažují jinak. Už se těší, jak s pomocí svého hlasu ovlivní chod města. Na hliněný střep, což je ve starověkých Athénách nejlevnější a také nejdostupnější psací materiál, vyryjí jméno jednoho vlivného politika.
Nepopulárního muže, s jehož názory nesouhlasí, pošlou s požitkem na deset let do propadliště dějin…
Vítězství se musí zapít
Píše se nejspíš rok 487 př. n. l. a soud pomocí hliněných střepin se koná poprvé (některé prameny ovšem uvádějí, že toto datum je sporné). „Napíšu tam toho lumpa Hipparcha,“ svěřuje se jeden muž druhému těsně před hlasováním.
„Já také,“ přikývne hlavou jeho přítel. Oba pak jdou svorně odevzdat své hlasy.
Po proběhlém hlasování napjatě čekají, jestli se sešel potřebný počet 6000 hlasů, aby shromáždění bylo usnášeníschopné, a zda se jméno jejich kandidáta objevilo na střepech častěji než jiná jména.
Když se dozví, že jejich kandidát „zvítězil“ a zmizí na deset let do vyhnanství, zaradují se. „Jdeme se na to napít,“ prohlásí jeden z volitelů a oba zmizí v nejbližší krčmě. Do sebe pak obracejí jeden džbánek vína za druhým.
Vyhnanec se zničí sám
Než si budoucí vyhnanec sbalí svých pět švestek a odebere se pryč z města, pověří svého zástupce, aby po dobu jeho nepřítomnosti spravoval všechny jeho záležitosti. „Dohlédnete mi na můj majetek,“ přikazuje svému prostředníkovi.
„Pod trestem smrti se nesmíte vrátit do města,“ velí ovšem vyhnanci soudní rozhodnutí. Ačkoli návrat do Athén dříve, než po deseti letech ho může stát život, jinak ve své vážnosti nijak neutrpí.
Všichni ovšem sázejí na to, že exil nepopulárního politika úplně zničí. Městská správa je totiž postavená hlavně na osobních kontaktech, a kdo na tak dlouhou dobu zmizí z dohledu veřejnosti, jako by nikdy neexistoval.
Pojistka proti vlivným
Athénský politik Kleisthenes (kolem r. 570–507 př. n. l.) vytváří ve svých reformách pravidla pro střepinový soud (ostrakismus).
„Byl nejspíše zaměřen proti vůdcům příliš mocných a aristokratických klik a jeho smyslem bylo zabránit návratu starých občanských rozbrojů,“ vysvětluje německý historik Jochen Bleicken (1926–2005).
Cílem takového soudu je zajistit v obci klid, zabránit nastolení tyranie a okatě potrestat politiky, kteří příliš prosazují své zájmy na úkor zájmů většiny.
Střepinové hlasování se stává pojistkou proti zneužití moci… „Má se konat hlasování pomocí hliněných střepů?“ klade si athénské lidové shromáždění vždy na začátku druhé poloviny úředního roku (v 6. prytanii, toto období v kalendáři odpovídá našemu měsíci lednu).
Pokud většina zúčastněných odpoví „ano“, stanoví shromáždění datum hlasování na některé z příštích zasedání. Toho se musí zúčastnit minimálně 6000 athénských voličů, aby volba platila.
Volit mohou dospělí muži, kteří ukončili vojenský výcvik, a jejichž rodiče se mohou pochlubit athénským původem. Je jich v té době asi 30 000.
Odsouzence volají zpátky
Úplně jiný názor než athénský lid mají na střepinový soud samozřejmě vysoce postavení aristokraté. Rozčiluje je, že o jejich osudu má rozhodovat lůza.
V jejich kruzích se proto objevuje řada vtipů o střepinovém soudu… Jeden muž žádá vojevůdce a politika Aristeida (asi 530–468 př. n. l.), jehož jméno mnozí navrhují na odsouzení do vyhnanství, aby mu na střep vyryl jméno Aristeides.
Sám totiž neumí psát. „Ty Aristeida znáš? Víš, kdo to je a co dělá?“ zeptá se dotyčného skutečný Aristeides. Muž zavrtí hlavou a říká:
„Neznám, ale strašně mě štve, jak o něm všichni říkají, že je spravedlivý.“ Aristeides pak prý napsal své jméno na mužův střep a dál už k tomu nic neřekl. Vyhnance ale nakonec v roce 480 př. n. l.
povolávají zpátky do města, protože se neobejdou bez jeho vojenských schopností.