Koňské ržání střídá dusot kopyt a chvíle napětí je tady! Dvojice rytířů v těžkém brnění se proti sobě rozjíždí. Snaží se dřevcem zasáhnout a zneškodnit protivníka. Po pár vteřinách jeden z nich padá k zemi.
Neocitáme se v hlubokém středověku, ale v „moderním“ 19. století a právě jsme zavítali na jeden z posledních turnajů!
Umělce napříč všemi spektry poblázní romantismus, který obrací pozornost ke středověku.
Například spisovatel Walter Scott (1771–1832) píše historický román Ivanhoe, „Co takhle uspořádat pravý rytířský turnaj?“ bleskne roku 1838 hlavou Archibalda Montgomerieho, 13. vévody z Eglintonu (1812–1861).
Příliš malé brnění
Většího konzervativce byste ve Skotsku pohledali, do toho všeho miluje všechno středověké, a tak ztřeštěný nápad přemění v realitu! V srpnu 1838 svůj záměr vytroubí do světa a na podzim téhož roku napočítá přes 150 zájemců! „Musí to být dokonalé,“ nechá se slyšet organizátor.
Zprvu sice doufá, že by rytíři mohli použít středověké brnění, to se ale ukáže jako nevyhovující. Urostlí bojovníci se do zbroje nevejdou.
A tak si každý musí vybavení zařídit po svém, což je kámen úrazu, protože středověká kratochvíle se ukáže být velice nákladná. Kvůli tomu počet účastníků rapidně klesne, až se ustálí na dvacítce odvážlivců.
Měsíc před samotnou akcí pozve Eglinton několik stovek hostů na oficiální zkoušku, která dopadne na výbornou.
Finální datum stanoví na 28. srpna 1839. Aby přitáhl co nejvíce pozornosti, pozve širokou veřejnost. Lidé se mohou podívat na turnaj a to zcela zdarma! Musí však dorazit v dobovém oblečení.
Nadšení ale zmoklí diváci
„Pokud někdo zemře, budeme vás soudit za vraždu,“ slyší Eglinton od bezpečnostních složek. Sám je ale příliš zaměstnán přípravami, nechá totiž ušít středověké stany či vyrobit autentické poháry na víno.
Aby diváci dobře viděli, vybuduje speciální tribunu, ostatně sám počítá, že by mohlo dorazit kolem pěti tisíc lidí.
Účast vyrazí všem dech, v blízkosti hradu Eglinton se vystřídá na sto tisíc zájemců. Okolní cesty jsou ucpané kočáry, lístek na vlak stojí i trojnásobek! I přes všechny problémy je 28. srpna 1839 turnaj zahájen.
Jenže milovníky středověku brzo překvapí silný liják. Déšť neblaze působí také na brnění a někteří rytíři se místo protivníků potýkají s korozí.
Hostina na závěr
Prší i další den, a tak Eglinton rozhodne, že turnaj se přesune na 30. srpna. Volno využije k tomu, aby opravil škody po ničivé bouřce. A do třetice to vyjde, počasí se umoudří. Pobavení diváci sledují, jak muži v těžkém brnění nemotorně klopýtají.
Dobové klepy dokonce tvrdí, že jediný, kdo dokáže dřevcem zasáhnout soupeře, je sám Eglinton.
O život nikdo nepřijde, protože hostitel objedná speciální dřevce, jež se mají po zásahu ihned zlomit. Po konci turnaje pozve Eglinton vybrané návštěvníky na pravou středověkou hostinu, kde se podávají želvy či kančí hlavy. Celá legrácka vyjde aristokrata na 40 000 liber.
Jen pro představu – tehdejší účet za královskou korunovaci stojí britskou panovnickou rodinu polovinu. O turnaji se ale hodně mluví a stane se legendou!