Ostrov Singapur je už před začátkem 2. světové války anglickou námořní pevností. Na přelomu let 1941/1942 lemují jeho pobřeží baterie těžkých děl.
Z Japonců slavících velké vojenské úspěchy v Malajsii a Thajsku proto Britové nemají strach. Jsou přesvědčeni, že ostrov se dá obléhat jenom z moře a vnitrozemí nechávají nechráněné.
Panují dohady
Britská tajná služba navíc disponuje „zaručenými“ informacemi o nemoderní japonské armádě, která má zastaralá letadla a málo vycvičené piloty, údajně trpící v důsledku neobvyklé oční vady noční slepotou.
Bažinatou západní stranu ostrova navíc považují za neproniknutelnou. Podobné dohady se jim ale krutě vymstí.
Musejí kapitulovat
„Protože lidé ze Západu jsou změkčilí, mají strach do džungle vstoupit. Považují ji tedy za neprostupnou. Z tohoto důvodu ji musíme využít, abychom je překvapili,“ zní ovšem pokyny japonské armády.
V noci z 8. na 9. února 1942 se jí podaří po přechodu lesem úplně zaskočit obyvatele. Britům nezbývá než 15. února 1942 kapitulovat.
