Proč v Čechách nevznikla koněspřežka z Plzně do Dejvic?

V podmínkách privilegia pro zřízení dřevěné a železné dráhy z Plzně do Prahy, které 2. května 1828 potvrdí rakouský císař František I., najdeme, že do roka musí stát alespoň jedna míle (1,5 km) kolejí nebo do pěti let celá trať.

Koněspřežná trať do Plzně ale nikdy nevznikla. Cestující se mohli povozit jenom z křivoklátských lesů do Dejvic…

Budovatelé koněspřežky se potýkají s přírodními podmínkami. Zabrat jim dá hlavně úsek z Liboce do Dejvic, kde staví most i prolamují skály. Pražské poštovské noviny z 9. září 1830 představují nový technický div:

„Nedaleko Bruské brány… již dohotovuje se železnokolejní silnice…“ a vyzývají, aby si ho všichni přišli prohlédnout.

Za rok se mezi stanicemi Vejhybka (dnešní nádraží v Kladně) a Bruskou (současné Dejvice) rozjedou první vozy s dřívím, později přibude i osobní doprava.

Budova nábřeží koněspřežky v Dejvicích. FOTO: cs:ŠJů/Creative Commons/CC BY-SA 3.0

Vandalové kradou koleje

Trať do roku 1836 stihnou prodloužit až k pile Brejl v údolí potoka Klíčava (přítok Berounky). Do hlavního města odsud putují náklady dřeva z křivoklátských lesů a uhlí. Vandalové ale kradou litinové koleje a dráhu nechrání žádné zákony.

Už v pololetí 1832 proto žádá její ředitelství zemské gubernium o ochranu a „pokutování poškozovatelů.“ Dvorská kancelář odpoví až po osmi letech, kdy usoudí, že „poškozování dráhy již ustalo…“ V roce 1863 se trať mění na parní železnici a o 10 let později vzniká novorenesanční budova.

TGM patřil k velkým fanouškům železnice, ale svůj salonek v Dejvicích si moc neužil. FOTO: Publisher - New York : New York Times, Co./Creative Commons/Public domain — TGM patřil k velkým fanouškům železnice, ale svůj salonek v Dejvicích si moc neužil. FOTO: Publisher – New York : New York Times, Co./Creative Commons/Public domain

Prezident s i salónku neužije

Ve stanici najdeme i prezidentský salónek se samostatným nástupištěm a vstupem z ulice.

Náš první prezident Tomáš Garrigue Masaryk (1850–1937), který byl velkým fanouškem železniční dopravy, si ho ale při svých návštěvách lánského zámku (stanice Stochov) neužil, protože ho otevřel teprve v roce 1937. Strávil v něm alespoň chvíli před svou poslední cestou.

Vystavili v něm jeho mrtvé tělo, než ho vlak ho odvezl na pohřeb do Lán. Jeho nástupci už tam raději jezdili autem.

Nádražní budova Dejvického nádraží, pohled z Bachmačského náměstí, v popředí prezidentská rampa. FOTO: cs:ŠJů/Creative Commons/CC BY-SA 3.0

Nechyběl protiletecký kryt

Dejvické nádraží nejdříve dostalo své jméno podle brány zvané Bruska, umístěné v nedalekém barokním opevnění. Rok 1925 mu přinesl změnu na Dejvice.

Lidem zůstává utajeno, že během nedávné rekonstrukce (rok 2008) tu objevili protiletecký kryt postavený už před 2. světovou válkou. Vešlo se do něho asi 30 lidí a jeho součástí byla i dřevěná latrína.

Skrývající se odbojáři včetně přednosty stanice tu přežili, i když prý o nich věděl velitel zdejší německé posádky…