Hřmotný duch neboli poltergeist. Tajemná síla, o které lze najít zmínky už v dobových pramenech z 12. století. V roce 1599 zařadil nizozemsko-španělský badatel Martin del Rio (1551–1608) poprvé hlučné duchy mezi démony a popsal jejich projevy.
Tehdy ještě netušil, že ty nejslavnější případy svět pozná až ve 20. století. Co všechno se odehrálo v Enfieldu v letech 1977 až 1978?
Nejsevernější předměstí Londýn,a známé jako Enfield, se pomalu propadá do tmy. V domě číslo 284 na Green Street se připravuje na spánek i rodina čtyřicetileté Peggy Hodgsonové, svobodné matky starající se o čtyři děti.
Peggy toho má po celém dni dost a těší se, až konečně zavře oči. Netuší, že právě tohoto večera odstartuje psychicky i fyzicky náročné období, ve kterém se spolu se svými dětmi ponoří do víru nadpřirozených, či alespoň nevysvětlitelných událostí.
Vše začíná v pokoji třináctileté Margaret a jedenáctileté Janet. Dívky si místo spánku šeptají a ukazují do rohu, kde stojí těžká dřevěná komoda.
Peggy nahněvaně otevírá dveře, aby zjistila, čemu se dívky smějí, když vtom sama spatří, jak se jedna ze zásuvek skříňky pomalu vysunuje. Žena to nejprve bere jako nějaký špatný vtip a nechápavě hledí na své děti.
Jenže když se komoda pohne znovu a zdá se, jako by se chtěla sama přesunout, otřese se strachem. Začíná jedna z největších paranormálních záhad všech dob.
Svědkem je i policista
Peggy toho večera už na nic nečeká a odchází poprosit o pomoc sousedy Notthinghamovy. Společně s dětmi pak všichni jasně slyší podivné klepání a zvláštní zvuk, připomínající šepot, přicházející jakoby zvnitřku zdi.
To už Peggy nevydrží a volá policii v domnění, že je terorizuje nějaký vtipálek. Jenže policisté, kteří dorazí na místo, jsou stejně zmatení jako příslušníci obou rodin. „Dva důstojníci vstoupili dovnitř.
Jedna policistka zůstala v šoku, když spatřila křeslo, jak se samo od sebe pohybuje několik metrů směrem ke kuchyni,“ uvádí americký spisovatel Jason Hollis v knize věnované záhadě z Enfieldu a dodává, že důstojnice následně nedokázala identifikovat, co pohyb křesla způsobilo.
Na druhou stranu tady začínají i určité nejasnosti. Pozdější výpovědi jednotlivých členů rodiny se totiž v řadě detailů neshodují a žádné z dětí, ani Peggy samotná, nedokážou události přesně chronologicky popsat. Může za to jen šok z té prapodivné situace?
Pokračuje to
Když už se zdá, že podivné jevy snad nikdy neustanou, všechno náhle utichne. Rodina se nakonec odhodlá k návratu a zbytek noci už proběhne v poklidu. Případ tajemných událostí z domu č. 284 je však teprve na svém začátku.
Hned následujícího rána sedí Peggy v obývacím pokoji, když vtom kolem ní začnou vysokou rychlostí prolétávat z druhého pokoje nejrůznější předměty – kostky lega, malé skleněné kuličky a vzápětí také nejrůznější další hračky.
„Janet, to házíš ty?“ ptá se překvapeně. Je pravda, že se její jedenáctiletá dcera skutečně nachází poblíž, jenže i Peggy usoudí, že je nepravděpodobné, aby dokázala tak rychle házet všechny ty předměty.
Když incidentů začne přibývat, je opět přivolána policie, která tentokrát důsledně prohledá celý dům i jeho okolí. Bezvýsledně. Nic nenasvědčuje tomu, že by vše způsoboval někdo zvenčí. Jenže Peggy se nechce jen tak vzdát.
Vědí to i média
V dalších dnech začínají události nabírat na síle a nevysvětlitelné pohyby nábytku začínají být prakticky na denním pořádku. A nejen to.
Dochází také k ohýbání kovových předmětů, v některých místnostech samy od sebe popraskají žárovky a většina členů rodiny je svědkem události, při které se jen pár desítek centimetrů nad zemí vznášejí kostičky lega.
A na pozadí toho všeho se ze stěn stále ozývá to strašidelné klepání a kvílení připomínající vítr. Nebýt toho, že se svědky některých těchto událostí stávají i další policisté, Peggy by už dávno přistoupila na to, že prostě jenom šílí.
Tou dobou už se zvěsti o podivných jevech na Green Street rozkřiknou a záhy klepe na dveře domu reportér novin Daily Mirror. Ten se v následujících hodinách snaží události zachytit na svůj fotoaparát, ve většině případů se mu to ale nepodaří.
Rodina má však od té chvíle média na své straně: O tom, že se v domě děje něco velmi podivného, prakticky nikdo nepochybuje.
V centru všeho je Janet
Podle dnešních badatelů, kteří případ studují a píšou o něm, se počet svědků tvrdících, že spatřili v domě na Green Street něco nevysvětlitelného, postupně vyšplhá na třicet.
Rodina žije několik měsíců v obrovském psychickém vypětí a Peggy se několikrát zhroutí. Postupně však začíná v tom všem objevovat jedno pojítko – jevy se objevují vždy ve chvíli, kdy se v blízkosti vyskytuje jedenáctiletá Janet.
Ta nejen že je svědkem největšího počtu přesunů nábytku a letících předmětů, ale dokonce i ji samotnou neznámá síla opakovaně vyhazuje z postele nebo jí zabraňuje v pohybu mezi místnostmi.
Několikrát je dívka dokonce zvednuta do vzduchu, kde se malou chvíli vznáší.
Potvrzuje to nejen ona a její rodina, ale také dvojice kolemjdoucích, kteří spatřili levitující dívku v okně, a nakonec prý i fotograf, kterému se některé tyto momenty podařilo vyfotit. Po čase vše začíná být nejen děsivé, ale i nebezpečné.
Do domu vletí několik velkých kamenů a v jednu chvíli se náhle vznítí krabička zápalek.
Pomoc přímo z Londýna
V tu chvíli už je zřejmé, že nejde o žádnou dočasnou záležitost, a Peggy zoufale hledá pomoc, kde to jen jde. Když řešení nenajdou policisté, hasiči ani přivolaný kněz, přichází čas na lidi, kteří se zabývají přímo nadpřirozenými jevy.
V domě se jich postupně vystřídá několik, nikomu z nich se však nepodaří pro rodinu nic udělat. Tehdy se do věci vkládá zmíněný novinář z Daily Mirror, který oslovuje tu nejprestižnější organizaci zaměřenou na podobné situace:
britskou Společnost pro výzkum paranormálních jevů. Netrvá dlouho a u dveří se objevuje dvojice londýnských paranormálních vyšetřovatelů Maurice Grosse (1919–2006) a Guy Lyon Playfaire (*1935).
V tu chvíli ani jeden z nich netuší, že je čeká neuvěřitelný zážitek a běh na dlouhou trať. „Oba badatelé strávili pozorováním domu mnoho měsíců. To vše ve spolupráci s dalšími lidmi. Spiritualisté, okultní média, novináři. Ti všichni byli přítomni,“ píše americký autor Matt Cardin.
Náročné vyšetřování
Především pro Maurice Grosseho se případ stává životní událostí, která prověří jeho psychiku a víru.
Rok před začátkem událostí v Enfieldu totiž přišel o dceru, která se shodou okolností jmenovala Janet stejně jako dívka, kolem které se odehrává většina incidentů v domě. Nicméně Grosse zjišťuje, že na pochybnosti a vlastní problémy tu není místo.
„Jakmile jsem tam vstoupil, uvědomil jsem si, že ten případ je skutečný. Ta rodina byla ve velmi špatném stavu, všechno bylo v chaosu,“ řekl později v jednom rozhovoru a dodal, že nějaký čas po příchodu se nic nedělo.
Až později náhle začaly po místnosti létat kusy lega a kuličky. „Stál jsem v kuchyni a spatřil, jak se ubrus odlepil od stolu a odletěl na druhou stranu místnosti,“ popisuje další podivný incident. To je však jen špička ledovce.
Oba vyšetřovatelé spatří celou řadu jevů, které si nedokážou vysvětlit. Záhy však i oni dospějí k přesvědčení, že to všechno nějak souvisí s Janet.
Hlas ze záhrobí?
Rok a půl trvá vyšetřování Maurice Grosse a Guye Lyon Playfaira. Během této doby pořizuje dvojice obrovské množství zvukových záznamů, výpovědí, fotografií a dalších materiálů.
Jsou také svědky, když Janet začne promlouvat zvláštním démonickým hlasem, při kterém tuhne krev v žilách.
Postupně dvojice zjišťuje, že má jít o ducha jistého Billa Wilkinse – nájemníka, který žil v bytě dlouho před Hodgsonovými a který tam také zemřel. „Těsně předtím, než jsem umřel, jsem oslepl.
Pak jsem začal krvácet, usnul jsem a zemřel na křesle v rohu v přízemí,“ promlouvá Janet tím strašidelným hlasem, který lze dodnes slyšet na některých zvukových nahrávkách. Postupně si tak nejen vyšetřovatelé ale i média začínají klást otázku:
Je za tím opravdu nějaká tajemná síla, nebo vše provádí přímo psychicky labilní a zranitelná dívka?
Lze jí věřit?
Celá řada skeptiků dnes poukazuje na spoustu nejasností a některé prokázané podvody, ke kterým během těch několika měsíců docházelo. Jednoho odpoledne vyšetřovatelé kupříkladu přistihnou děti, jak samy ohýbají lžíce.
Několikrát se také stává, že je Janet sama v místnosti, ve které se mají odehrát některé ze zmíněných jevů. Ostatně i ona sama později přiznává, že si některé události spolu se sourozenci vymyslela. „Ano, jednou nebo dvakrát jsme ty jevy předstírali.
Ale jenom abychom zjistili, zda nás pan Grosse a pan Playfair chytí,“ řekla a zároveň dodala, že před tím, než všechno vypuklo, tak si společně se sestrou hrály s démonickou tabulkou ouija, kterou spiritisté využívají k vyvolávání duchů.
Přivolaly tím dívky rozlícený přízrak starého nájemníka? Nebo je i tohle jen vymyšlenou historkou?
Spatřili ducha?
Vyšetřování v domě na Green Street probíhá už několik měsíců a celá rodina je už se silami na dně. Nakonec padne rozhodnutí, že Janet podstoupí psychiatrické vyšetření na klinice v Maudsley.
Všichni očekávají, že po odchodu dívky se situace v domě uklidní, místo toho jich ale pouze ubývá. Vyšetření navíc nic zásadního neodhalí a po návratu se vše vrací do původních kolejí. Tentokrát však s jednou výjimkou:
K již zaznamenaným jevům přibývá totiž i přímé pozorování údajného ducha. Svědci popisují, že spatřili shrbeného muže v modrých kalhotách, jak se prochází po domovních schodech. To je poslední kapkou. Peggy definitivně rozhoduje, že se rodina z domu odstěhuje.
Ještě předtím však místo navštíví další z řady spiritistů, lovců duchů a médií. Tentokrát jde o Holanďana jménem Domo Gmeling-Meyling. Podaří se mu navázat komunikaci s oním údajným duchem?
Úspěch holandského spiritisty
Peggy je vůči záměru spiritisty netečná a skeptická. Ostatně od začátku všeho dění se jich v domě už vystřídalo několik a nikdo neuspěl. Jenže Gmeling-Meyling se chová podivně.
Místo velké show a vyvolávání či zahánění ducha si zprvu jen prohlíží dům a téměř nemluví. Později pak tvrdí, že po odjezdu zamířil do hotelu, kde prý meditoval, a navštívil snad i jakousi astrální rovinu.
Při další návštěvě neomylně míří do Janetina pokoje, kde údajně ducha přesvědčuje, aby definitivně odešel. Zda to tak opravdu bylo, lze jen spekulovat. Pravdou ale je, že po jeho odjezdu začalo vše utichat a rodina měla konečně klid.
Řada lidí dodnes spekuluje, co se to v tom obyčejném domě na Green Street vlastně stalo. A zatímco skeptici tvrdí, že bylo vše dílem psychicky nemocné Janet a možná i jejích sourozenců, Maurice Grosse to vylučuje. Prý není možné, aby něco takového zvládali po tak dlouhou dobu.