Poklidný podvečer naruší třaskavý výstřel. K místu činu se okamžitě sbíhají lidé. Někdo kontroluje postřeleného, další drží vzpouzejícího se útočníka. „Vždyť je to král,“ hlesne jeden z čumilů. Svým výrokem spustí lavinu pěstí a kopanců na atentátníkovu hlavu.
Dějiny jsou nevyzpytatelné. Své o tom ví Jiří I. Řecký (1845-1913). Na jih Evropy totiž dorazí jako sedmnáctiletý holobrádek, časem se z něj stane jeden z nejoblíbenějších panovníků.
Politická džungle
Druhorozený syn budoucího dánského krále Kristiána IX. (1818-1906) přichází na svět jako Vilém. Jeho vyhlídky na domácí trůn jsou nevalné. Jako blesk z čistého nebe přichází nabídka z prosluněného Řecka.
Na jihu Evropy byl v roce 1862 svržen Otto I. (1815-1867) a lid zároveň odmítl jeho nástupce. Politici hledali řešení a jejich volba padla právě na dánského mladíka. A tak nastává paradoxní situace, když Vilém nastupuje na trůn dřív, než jeho otec.
Do Athén doráží koncem října 1863 a přijímá jméno Jiří. Nakloní si lid, rychle se totiž naučí řecky a žije ve skromných poměrech. Nebojí se chodit mezi obyvatele, často vyráží do ulic bez tělesné stráže.
Zavádí novou ústavu, ustanoví parlament a všem řeckým mužům udělí volební právo. Udržuje řadu kontaktů, a to především s anglickým dvorem. Prohloubí vztah také s ruským carem Alexandrem II. (1818-1881), když si vezme Olgu Konstantinovu (1851-1926).
I přes veškerou snahu lomcuje zemí politická nestabilita, během deseti let se u moci vystřídá 21 různých kabinetů!
Prostě jsem ho zastřelil
Za jeho panování také probíhá první ročník obnovených olympijských her. Děje se tak roku 1896 v Aténách. Jenže pár měsíců po sportovní události vypuká na Krétě protiturecké povstání.
Řekové si na ostrov brousí zuby, ale během ozbrojeného konfliktu utrpí porážku a Krétu musí nechat mezinárodní správě. Neúspěch vyvolá kritiku a konce února 1898 se řecký král stává terčem prvního atentátu. Při návratu z pláže na něj zaútočí dvojice úředníků.
Vyvázne však bez škrábnutí a útočníci končí na popravišti. V předvečer první světové války se Řecko namočí do první balkánské války a armáda dobývá Soluň. Král zároveň připravuje předání moci.
Během padesátiletého výročí jeho vlády, chce uvolnit trůn svému synovi Konstantinovi (1868-1923). Jubilejních oslav se ale nedočká, protože 18. března 1913 opouští Konstantinův dům a na jedné z křižovatek ho zahlédne Alexandros Schinas (1870-1913).
Na krále vypálí jedinou kulku a ta mu provrtá srdce. Útočník se ani nepokouší utéct, okamžitě je zatčen. Četníci ho dokonce musí chránit před zlostí obyvatel. Panovník umírá na místě, na útočníka čeká peklo.
Během výslechu ho mučí, chtějí totiž zjistit, kdo za vraždou stojí. Schinas se nakonec svěří, že svůj útok neměl vůbec promyšlený a na krále narazil náhodou. „Chodil jsem po městě, aniž bych věděl, kam jdu,“ uvádí u výslechu.
Tajemství si s sebou bere do hrobu, protože po šesti týdnech ve vazbě vypadne za nejasných okolností z okna. Údajně využije nepozornosti strážných. Jiná teorie zase tvrdí, že je násilně vyhozen.