Když přední světoví fyzici pátrají po mimozemských civilizacích, nehledají zelené mužíčky. Vyspělost druhu totiž lze změřit a kvantifikovat. Podle pravidel aplikovatelných i nás samotné. Chcete vědět, kde si stojíme?
Pokud se někdo domnívá, že je to někde poblíž vrcholu, má smůlu. My jako lidstvo na něj v zásadě nejenže nevidíme, ale na nejstarší škále, pojmenované podle svého tvůrce, ruského astrofyzika Nikolaje Kardaševa (*1932), ani nejsme.
Jeho rozdělení, publikované v roce 1964 v článku Přenos informace mimozemskými civilizacemi, počítá se třemi řády, kterých civilizace mohou dosáhnout v závislosti na době své existence a objemu energie, kterou spotřebují a mají k dispozici.
Poroučíme větru, dešti
Označují se jednoduše jako I., II. a III. a odlišnosti mezi nimi jsou exponenciální. Civilizace I. řádu počítá s úplným ovládnutím vlastní planety a její energie.
Dokáže kontrolovat počasí a přírodní jevy jako zemětřesení a sopečnou činnost, udržitelně využívá všech přírodních zdrojů a staví města plovoucí po hladinách oceánů.
Její energetická spotřeba je zhruba stotisíckrát vyšší, než naše současná (ta činí podle poslední zprávy Mezinárodní energetické agentury zhruba 17,7 TW) a její společnost je pansofická.
Války nebo rozmíšky z jakýchkoliv důvodů jsou vymýceny, lidstvo vystupuje jednotně jako druh. Hovoří se jednotným oficiálním jazykem, ačkoliv kulturní specifika jsou zachována a respektována. Tomuto typu se přiblížíme v horizontu příštího sta let.
Z existenčního hlediska je nejkřehčí, protože je stále vázán jen na jeden svět – jakákoliv globální katastrofa znamená konec.
Do nekonečna a ještě dál!
Civilizace II. řádu je ekvivalent Hvězdné federace z populární televizního seriálu Star Trek. Lidstvo už není omezené jen na jeden planetární systém, ale kolonizovalo jich několik a ovládá technologii mezihvězdného cestování.
Zdroje jediného světa jsou buď vytěžené anebo nedokážou uspokojit enormní spotřebu energie, která je stotisíckrát vyšší, než u předchozího řádu.
Jakákoliv fosilní paliva jsou minulostí v učebnicích historie, využívá se přímé energie hvězd pomocí Dysonových sfér (viz samostatný článek v tomto čísle). Plynní obři, kteří jejichž složení je vhodné, jsou uměle zažehnuti.
Lidstvo kontroluje svou domovskou hvězdu, má vládu nad protuberancemi a jinými výkyvy. V této fázi už je coby rasa nesmrtelné, protože v přírodě neexistuje fenomén, který ho dokáže ohrozit. Nestačil by ani výbuch supernovy.
Buď je schopno se jednoduše přestěhovat do jiné soustavy anebo prostě upraví nukleární reakce uvnitř hvězdy a katastrofě zabrání. Od tohoto typu nás potenciálně dělí tisíce let.
Vesmírná Odysea
Román A. C. Clarkea (1917-2008) a stejnojmenný film Stanleyho Kubricka (1928-1999) popisuje setkání civilizace nultého řádu a civilizace řádu III. kterou zastupuje černý obelisk.
Je natolik vyspělá, že osídlila celou galaxii a má k dispozici její energii. Profesor a popularizátor fyziky Michio Kaku (*1947) ji přirovnává k Impériu z Hvězdných válek.
Kardašev ji považuje za konečnou fázi, ale jeho pokračovatelé přišli ještě s řády IV a V, které jsou ještě dál. Dokážou manipulovat s časoprostorem a vyššími rozměry a odhalily všechna tajemství vesmíru.
Ovládají pulzary a černé díry, slouží jim temná hmota a temná energie. Rasa, která dosáhne takového stupně vývoje, je v porovnání s ostatními podobna bohům. Navzdory naší aroganci nás od této mety dělí nejméně miliony let.
A co my?
Pokud dáváte pozor, odpověď na otázku kde jsme my už jste zaregistrovali. Jsme stále civilizací nultého typu, nejdůležitější práh nás teprve čeká. Máme však to štěstí žít v historické době, v době přechodu.
Mechanismy, které v současnosti cloumají světem – vznik Evropské unie jako protipólu NAFTY, globalizace a multikulturalismus – to všechno jsou známky formování celoplanetární ekonomiky a společnosti.
Stejně jako doprovodné křeče v podobě fundamentalistických hnutí a mezinárodního terorismu, které se podobné společnosti obávají. Nezbývá než doufat, že čínské úsloví „nechť žijete v zajímavých časech“, které se v naší době naplňuje, bude pro jednou shovívavé.
Jemu navzdory však pozorujte. Ke zlomu dochází právě teď.