Ruským carem se Mikuláš II. Alexandrovič stává po smrti svého otce Alexandra III. roku 1894. Poté, co převezme vládu nad Rusí, přípravy na jeho korunovaci se vlečou rok a půl.
Na nákladné obřady a veselice je nakonec vyhrazeno 100 milionů rublů ze státní pokladny.
„Chci starou korunu Vladimíra Monomacha,“ vymiňuje si car Mikuláš II. Alexandrovič (1868–1918), kterým diadémem bude korunován. Jde o zhruba kilogram vážící klenot s čapkou lemovanou sobolí kožešinou.
Dvorští ceremoniáři ale o tom nechtějí ani slyšet. „Je pro vás připravena koruna Kateřiny Veliké,“ trvají na svém. Car nakonec ustoupí. Klenot, zhotovený pro carevnu Kateřinu Velikou (1729–1796) roku 1762, vypadá spíše jako biskupská mitra. Kvůli bohatému zdobení perlami a diamanty váží několik kilogramů.
Oslnivý průvod
Den D nastane 26. května 1896. Ceremoniál vychází z byzantských zvyklostí a symboliky. Na počest vládce se rozezní čtyřicetkrát čtyřicet kostelních zvonů. Kilometrovou příjezdovou cestu do moskevského Kremlu lemují po obou stranách řady vojáků.
V té přední stojí Mikulášovi gardoví husaři, kteří tvoří hradbu mezi carem a shromážděnými lidmi. V čele korunovačního původu cválají elitní jednotky, za nimi jízdní oddíly carské gardy a kozácká jízda. Následuje šlechta a vyslanci různých zemí.
Poté jde dvorní kapela a carova osobní garda a na konec na bílém koni sám Mikuláš. Zatímco levou rukou drží uzdu, pravou salutuje. Na sobě má uniformu Preobraženského pluku.
Nadšení vyvolávají i kočáry, které vezou carovu manželku Alexandru Fjodorovnu (1872–1918) a matku Marii Fjodorovnu (1847–1928).
Sborový zpěv místo varhan
Průvod se zastaví u vstupu do Uspenského chrámu v Kremlu. Na schodišti pokrytém rudým kobercem a záplavou květin vítá Mikuláše sám moskevský metropolita. Uvnitř chrámu usedá car na trůn posetý drahokamy a diamanty, jeho žena na vedlejší slonovinový trůn.
Prostor chrámu ozařují tisíce svíček. Vzápětí začne zpívat sbor, který nahrazuje varhany obvyklé v západních církevních liturgiích. Mikuláš se pak odebere carskou bránou do svatyně, kde ho metropolita pomaže a na hlavu mu vloží korunu.
„Toto viditelné znamení je symbolem neviditelné koruny, která ti byla propůjčena jako hlavě celého Ruska od našeho Pána Ježíše Krista, přeslavného krále, s Jeho požehnáním jako výraz tvé suverénní a nejvyšší moci nad naším národem,“ prohlásí metropolita.
Car poklekne a pronáší modlitbu: „Zvolen jako car a nejvyšší soudce nad tvými poddanými skláním se před tebou, Pane, a prosím tě, abys mne ve své moudrosti při mém velkém úkolu vedl a neopouštěl.“
Hostina pro 7 tisíc strávníků
Car složí přísahu a korunu si sundá. Na chvilku ji nasadí na hlavu své ženě a poté ji mění za menší. „Jak něžně jí nasadil svou korunu,“ vzpomíná později zasněně carova sestra Olga (1882–1960).
V paměti jí prý utkvělo i to, jak na ni vzápětí vážně pohlédl. Následuje několikahodinová liturgie, při které všichni ani nedutají. Po jejím skončení carskému páru gratuluje carevna matka a další hosté. Všichni potom míří ven z chrámu.
U vrat se třikrát Mikuláš s Alexandrou pokloní přítomným a ozvou se mohutné salvy. Průvod odjíždí do přijímací síně moskevského Kremlu, kde na něj čeká hostina pro 7 tisíc osob. Na počest nového panovníka se ozývají dělostřelecké salvy.
Při jedenašedesátém výstřelu se pije na Mikulášovo zdraví. Menu sepsané ve stylu starých ruských ornamentů zahajuje tradiční polévka boršč.
Následují pirožky, rybka sterleď vařená v páře, jehněčí maso, bažant v aspiku, chřest, kapouni a jako dezert zmrzlina a ovoce naložené ve víně. Za kvalitu a čerstvost zodpovídají vyhlášení francouzští kuchaři.
Chudáky lákají na pivo a klobásky
V hodování se pokračuje i další den. Tentokrát si mlsné jazýčky hostů pochutnávají na račí polévce, pstruzích, telecím mase, křepelkách v aspiku, kastrované vykrmené slepici a artyčokách. O hladu ale nemají zůstat ani prostí lidé.
I pro ně připravuje carský dvůr pohoštění naplánované na čtvrtý den po slavnostním korunovačním obřadu. Vyhrazen je pro ně prostor na Chodyňském Poli na kraji Moskvy, v místech, kde se před lety konala světová výstava.
„Dostanete džbánek s monogramem cara a carevny,“ slibují úředníci lidem. Prostí občané si nemohou nechat takovou slávu ujít. Samozřejmě je láká vidina občerstvení.
Mají dostat i perník s erbem, housku nebo rohlík, kus salámu či klobásku, pivo a sáček se sladkostmi a ořechy. Kvůli tomu se na Chodynském Poli staví už dopředu 150 dřevěných bud. Bohužel celá událost skončí tragédií. Bilance je krutá: 1389 ušlapaných a 1300 těžce raněných při honbě za jídlem a pitím zadarmo.
