„Pokud budu ještě naživu, až tato kniha vyjde, bude to zázrak,“ vykouzlí kontroverzní černošský vůdce Malcolm X v rozhovoru se svým životopiscem na tváři trpký úsměv. Ví, že jeho svíčka života dohořívá.

Kniha se na stáncích objeví v říjnu 1965, 8 měsíců po jeho smrti…

„Bílý muž je největší učitel nenávisti, který kdy po Zemi kráčel!“ rozčiluje se v jenom ze svých plamenných projevů Američan Malcolm Little (1925–1965), který si nechá říkat Malcolm X. Tehdy se zarputilý bojovník za práva černošské rasy o život nebojí.

Ti, kteří mu později budou nahánět strach, jsou v té době ještě na jeho straně. Řeč je o organizaci Islámský národ, sektě, kázající o nadřazenosti černošské rasy a její vedoucí úloze v dějinách. Vlastně jde o takový rasismus naruby.

Bílí lidé jsou ďáblové!

Malcolm se s ní seznámí během svého pobytu ve vězení, kam je poslán v roce 1946 za krádeže. Několik jeho sourozenců už v ní tehdy je a nemůže si její postoje vynachválit. „Bílí lidé jsou ďáblové, Malcolme,“ vtlouká mu do hlavy jeho mladší bratr Reginald. A Malcolm mu uvěří. Poté, co si vymění pár dopisů s vůdcem hnutí Elijahem Muhammadem (1897–1975), se stává jeho členem. A velmi rychle z obyčejného pěšáka vystoupá až do role předáka a mluvčího celé organizace.

To už ho má v merku FBI.

Sektě dá vale

Malcolm totiž v roce 1950 napíše z vězení dopis americkému prezidentovi Harrymu S. Trumanovi (1884–1972), ve kterém se vymezí proti korejské válce a prohlásí se za komunistu. Jeho hvězda začne pohasínat v momentě, kdy na začátku 60.

let přehodnotí svůj vztah k Islámskému národu i Elijahovi Muhammadovi, se kterým se pouští do názorových třenic. Ty vedou v roce 1964 k jeho odchodu z organizace.

Vyndej tu ruku z mý kapsy!

Malcolm ví, že tímto krokem riskuje mnohé. Že pomstychtiví členové Islámského národu nenechají jeho odchod bez odezvy. Na denním pořádku jsou výhrůžky smrtí, na příkaz sekty je mu do povětří vyhozeno auto a v únoru 1965, jen pár dní před smrtí, zapálen dům.

Malcolm přesto dál veřejně vystupuje. Radikální názory sice odložil, za práva své rasy ale bojuje dál. A to až do 21. února 1965. Tehdy na pódiu tančírny v newyorském Harlemu řeční ke čtyřem stovkám lidí, když se z davu ozve naštvaný výkřik: „Negře! Vyndej tu ruku z mý kapsy!“ Když se Malcolm vydá zjistit, co se děje, objeví se před ním muž, který ho střelí do hrudníku brokovnicí se zkrácenou hlavní.

Jsou nevinní!

Další dva muži pak aktivistu dodělají palbou z poloautomatických ručních zbraní. Zatímco Malcolm X umírá krátce po převozu do nemocnice, putují všichni tři útočníci, členové Islámského národu, do vězení.

Na první pohled je vše jasné jako facka. Přiznání ovšem učiní pouze jeden – střelec s brokovnicí Thomas Hagan (*1941), zbylí dva Norman 3X Butler (*1938) a Thomas 15X Johnson vinu tvrdošíjně odmítají.

Že s atentátem neměli nic společného, ostatně potvrdí i sám Hagan. Přesto jsou všichni tři usvědčeni z vraždy a odsouzeni na doživotí. Nic na tom nezmění ani několik místopřísežných prohlášení, kterými se Hagan snaží Butlera s Johnsonem očistit.

Vyšetřovatelům také sdělí jména čtyř členů Islámského národu, kteří se na atentátu skutečně podíleli. Jenže ani to k opětovnému otevření případu nevede.

Tak jak to vlastně bylo?

Už dva dny po atentátu prohlásí James Farmer, vůdce organizace Kongres rasové rovnosti, že za vraždou stojí drogoví dealeři a nikoliv Islámský národ. Jiní obviňují ochranné složky – newyorskou policii, CIA a FBI.

Zaráží hlavně lehkomyslnost, s jakou se policisté v okamžiku atentátu chovají. Do místnosti, ze které jsou pár vteřin předtím slyšet výstřely, vejdou vycházkovým krokem. Ani jeden z nich nemá vytaženou zbraň.

Někteří mají dokonce ruce v kapsách. I FBI má na místě pár svých spolupracovníků. Jeden z nich dokonce šéfuje Malcolmově ochrance. Žádný z nich nikdy nesvědčí u soudu. Mimochodem – v roce 2021 jsou Butler a Johnson oficiálně zproštěni viny za Malcolmovu smrt…