Zdravotní sestra je jedno z nejdůležitějších povolání na světě, přesto je jich pořád nedostatek. Zároveň sestry v nemocnicích dělají spoustu zbytečné práce navíc.

Přitom s některými činnostmi jim mohou perfektně pomoci roboti, a sestřičky se tak mohou věnovat práci odpovídající jejich kvalifikaci.

Na začátku projektu, díky němuž se podařilo každoročně eliminovat přes 200 neefektivně strávených hodin v rámci nočních směn, bylo velmi podrobné pátrání. Přímo v nemocnici probíhal průzkum všeho, co zdravotní sestry musejí během výkonu své práce dělat.

Zjišťoval, které méně důležité činnosti jim zabírají zbytečně mnoho času, kvůli čemuž pak mohou chybět u pacientů.

Za celým projektem stojí společnost Toyota, která je sice primárně známá jako automobilka, ale zároveň dlouhodobě vyvíjí technologie, jež výrazně zlepšují život potřebným.

Práce sester pod lupou

V roce 2019 se nemocnice Toyota Memorial Hospital v Toyota City v japonské prefektuře Aiči, kterou provozuje Toyota Motor Corporation, obrátila na firemní oddělení vývoje robotů.

Tým výzkumníků potom strávil celé dva týdny v patách zdravotním sestrám se stopkami v ruce a s cílem zjistit, jak jim v jejich úsilí co nejvíce pomoci.

Šlo přitom o tým firemních odborníků, kteří obvykle hledají ty nejefektivnější pracovní procesy napříč celou společností, a to podle japonské filozofie kaizen.

Ta znamená postupné zdokonalování, které sice může probíhat pozvolna krůček po krůčku, ale nemělo by se nikdy zastavit.

V nemocnici tedy podrobně sledovali pracovní postupy zdravotních sester a zmapovali všechny jejich povinnosti, aby tak odhalili činnosti, pro které je času kvalifikovaných sester škoda.

Zjišťovali, co všechno doopravdy patří k úkolům zdravotní sestry, ptali se po přidané hodnotě i té nejmenší činnosti, kterou sestry vykonávaly. To samozřejmě zpočátku působilo trochu podezřele.

I přes mnohaletou praxi a zažité pracovní postupy měly sestry náhle pocit, že jejich práci někdo zpochybňuje.

„Některé sestřičky začaly s nelibostí nést externisty, kteří jim náhle začali okupovat pracoviště,“ vzpomíná zástupkyně vrchní sestry Naomi Kuroda.

Jen jsem odešla pro léky

Jenže pak se v praxi ukázalo, jak důležité je pochopit každý krok zdravotní sestry. Například na oddělení pohotovosti nevede přímý výtah z nemocniční lékárny a zejména na nočních směnách tu často není dostatek zaměstnanců.

Věta „Jen jsem odešla pro léky“ přesto není platnou omluvou v okamžicích, kdy je nutné se věnovat pacientovi.

Tým z Toyoty takto zjistil, že 40 procent pracovní doby sestry zaberou takové úkony jako je shánění nejrůznějších věcí. „Jednou se mne zeptali, zda donášení různých věcí spadá do pracovních úkolů sestřičky.

Konečně jsem si uvědomila, že tyto věci bychom nemusely dělat zrovna my,“ dodává Kuroda.

Zmíněných 40 procent, tedy tři hodiny z každodenní osmihodinové pracovní směny, by samozřejmě bylo možné vyplnit smysluplnější činností. V případě tak vysoce specializované profese, jakou zdravotní péče bezpochyby je, by to mohlo vést k zásadním změnám.

A tak tu byl zaveden autonomní zásobovací robot, který putuje mezi podlažími a přepravuje nejrůznější zdravotnické vybavení, zkumavky s krevními a jinými vzorky a podobně. Sestry tak mohou trávit více času se samotnými pacienty.

Robot se okamžitě, a tak tu dnes fungují hned čtyři takoví roboti, kteří se pohybují tempem asi 1 km/h, tedy o něco pomaleji než rychlostí chůze.

Olympiáda systém ještě zlepšila

Během pořádání olympijských a paralympijských her 2020 v Tokiu Toyota představila technologicky vyspělého asistenčního robota HSR. Právě podle něj pak byli zásobovací roboti v nemocnici ještě vylepšeni.

Základní koncepce je stejná jako v případě technologií autonomního řízení vozidel, tedy s kamerami a senzory k určování polohy a vyhýbání se lidem nebo překážkám na cestě. Ve velkých nemocnicích však roboti musejí být schopni i jízdy výtahem.

Technologie řízení od Toyoty proto umožňuje robotům komunikovat s výtahem, a hladce se tak přesouvat mezi podlažími. Robot však umí výtahem nejen cestovat, ale také dokáže najít optimální místo k čekání na výtah.

Po roce průběžného vylepšování přišli vývojáři s robotem třetí generace, jenž se stále používá.

Pro vývoj robota je nemocnice s rušným pěším provozem a nulovou tolerancí ke srážkám s pacienty v jistém smyslu velmi náročným prostředím s řadou striktních omezení. Tou dobou už navíc v nemocnici panovala vysoká očekávání, jak ostatně vzpomíná Kuroda:

„Představovali jsme si chodícího a mluvícího robota, jako ho znáte ze sci-fi filmů a komiksů.“ Bylo tedy na čase změnit vzhled robotů, kteří do té doby připomínali jen pohyblivou krabici.

Zvolený design skutečně neměl právě typické robotí tvary a výsledek vypadal spíše jako nezvyklý domácí spotřebič.

Robot jako nezbytný pomocník v nemocnici

Zásobovací roboti se tak postupně stali nedílnou součástí každodenního nemocničního života, a to dokonce natolik, že po nich volají i sestry z jiných oddělení. Obdiv a zájem o jedinečný přístup Toyoty vyjádřily i další nemocnice.