Unavený kníže Oldřich zamíří ke studánce u Peruci na Lounsku. Chce svlažit vyprahlé rty. Upoutá ho dívka, která zde máchá prádlo.
„Bylať vzhledem vynikající, pleti bělejší než sníh, jemnější než labuť, lesklejší než slonová kost, krásnější než safír,“ líčí její krásu kronikář Kosmas (asi 1045–1125).
Kníže Oldřich (asi 975-1034) cítí, že bez té dívky neodejde. Má to ale háček, už je ženatý. Nedaří se jim ale počít dítě. „Tady to jistě půjde hladce. Ona vypadá zdravě a plodně,“ pomyslí si.
Nedělá si starostí s tím, že už doma manželku. Mnohoženství není ničím neobvyklým. Ukáže se, že Božena (†1052) je také vdaná. Přesto se vezmou a krátce poté se jim narodí syn. Zůstane jediný, dalšího potomka už nezplodí.
Proto se někteří dějepisci domnívají, že Břetislava počala Božena už se svým prvním chotěm Křesinem.
Šikovné řešení
Oldřichovi se podaří přemyslovské knížectví stabilizovat. Pravděpodobně v roce 1019 k němu připojí také Moravu. Spravuje ji Břetislav I. (1002/1005–1055), nad kterým visí jeho původ trochu jako Damoklův meč.
Pokusí se proto zvýšit svoji prestiž způsobem ve středověku poměrně častým. „Unesli dceru markraběte Jindřicha,“ ozve se jednoho dne roku 1021 Svinibrodem.
Křik spustila abatyše zdejšího kláštera poté, co se kolem přehnalo několik jezdců a mladík v jejich čele unesl jednu z děvčat na procházce, vznešenou Jitku ze Svinibrodu (1002–1058), sirotka z rodu Babenberků.
Aby únosce svůj kousek napravil a zachránil dívčinu čest, vezme si ji za ženu. Potíže se svým původem – je synem venkovské pradleny – napraví sňatkem s urozenou nevěstou.
Podle tehdejších kritérií je ale vlastně levobočkem a není proto přípustné, aby se o ni ucházel legálním způsobem. Únos celý problém vyřeší.
Ukradne ostatky
Jitka ostudu neutrpí, vždyť se stane ženou budoucího českého panovníka. Někteří historikové jako například Barbara Krzemieńská (1930–2006) ale spekulují o tom, že šlo o únos jenom na oko.
Ve skutečnosti mohlo být všechno domluvené s římsko-německým císařem Jindřichem II. (972/973‒1024), který měl zájem vybudovat silnější vazbu českého knížectví k jeho říši.
Daly by se tak sfouknout dvě mouchy jednou ranou – připoutat České knížectví ke Svaté říši římské i uznat ne zcela čistý rodokmen. Na knížecí stolec Břetislav usedne roku 1034, kdy mu ho dobrovolně přenechá jeho strýc Jaromír (†1035).
Roku 1039 vtrhne do Polska a z Hnězdna ukradne ostatky sv. Vojtěcha (956‒997). Po bojích s římskoněmeckým králem Jindřichem III. (1017–1056) nakonec uzná roku 1041 jeho nadřazenost.
Ještě před svojí smrtí v roce 1055 stihne vydat stařešinský řád, který říká, že na trůn má usednout nejstarší člen přemyslovského rodu.
