Labyrinty a bludiště vešly do obecného povědomí již ve starověkém Řecku, kdy slavný král Mínós potřeboval udržet hrozivého Minotaura. Nejslavnější labyrint vybudoval na jeho příkaz stavitel Daidalos.

Podle jasně daných definic je třeba rozlišovat mezi pojmy bludiště a labyrint. Zatímco do středu labyrintu vždy vede pouze jedna cesta, bludiště je jakousi formou hádanky, jak se ke svému cíli dostat.

V bludišti mohou být cesty i zdi pohyblivé a často dokonce skryté, je tak těžší do jeho středu dojít. Dalším významným rozdílem je fakt, že zatímco bludiště je vždy fyzické, labyrint bývá velice často vyobrazen symbolicky.

Kromě jasně daného znázornění na zemi, jsou zcela běžné malby na keramice, stěnách jeskyní apod.

Labyrinty byly často spojovány s hledáním cesty, zatímco ve starověku mohly sloužit k polapení zlých duchů a následné trasy k rituálním tancům, ve středověku sloužily k nalezení cesty k Bohu.

Když se mění význam

Jak čas plynul, pozbýval náboženský význam svou váhu a labyrinty a bludiště začaly lidem sloužit především pro zábavu. V současné době lze mnoho takových míst najít v zahradách a parcích kostelů, zámků či hradů.

Jeden ze světových unikátů se v České republice nachází v Loučni, jedná se o labyrintárium tvořené deseti labyrinty a bludišti. Každý z labyrintů je přitom úplně jiný – jeden z trávy, druhý z buxusu, třetí z pískovce a čtvrtý jen ze světel…