Obává se, že jeho manželství s Alžbětou Kristýnou Brunšvicko-Wolfenbüttelskou uzavřené v roce 1708 zůstane bezdětné. Proto Karel VI. vydává 19. dubna 1713 Pragmatickou sankci.
V listině císař Svaté říše římské Karel VI. (1685–1740) stanovuje, že habsburská území jsou nedělitelná, a pokud vymře mužská linie rodu, nástupnictví se ujímá linie ženská. To se ukáže jako velmi prozíravý krok.
Jeho syn Leopold Jan (†1716) totiž umírá již jako půlroční dítě a po něm se habsburskému panovníkovi narodí již jen tři dcery.
Dospělosti se ale dožijí jenom dvě z nich, Marie Terezie (1717–1780) a Marie Anna (1718–1744). K dalším výrazným krokům Karla VI. patří také rozhodnutí pronásledovat protestanty.
Jen z rakouského Salcburku jich vyštve na 30 000. Sám byl totiž vychován jako přísně zbožný katolík a jinou víru neuznává. Co se týče hospodářství, příliš dobře si nevede – říše spíše stagnuje.
Válka bez vítěze
Po smrti posledního ze španělských Habsburků, Karla II. (1661–1700), má být Karel VI. jeho nástupcem.
Nárok na tamní trůn si však dělá i vnuk francouzského krále Ludvíka XIV. (1638–1715), Filip z Anjou (1683–1746). Anglii, Nizozemsku a mnoha dalším státům se ovšem představa, že by Španělsku vládla dynastie Bourbonů, nelíbí.
Proto se přidávají do koalice proti Francii. Vypuká válka o španělské dědictví (v letech 1701–1714), která ovšem nemá jasného vítěze.
Přichází o Balkán
Z bojů se v roce 1713 stahují Anglie a Nizozemsko, protože jim je říšské spojení Rakouska a Španělska po chuti stejně málo jako spojení Francie a Španělska.
Trůn sice nakonec získá Filip z Anjou, rakouští Habsburkové ale dostanou Nizozemsko, Neapolské království, Sardinii a Milánsko. V letech 1716–1718 vede Karel VI. úspěšně války s Tureckem.
Jenže 20 let poté v dalším konfliktu s Osmany o území, která získal na Balkáně, přijde. Po bojích s Francií v polovině 30. let 18. století pak ztrácí také některá území v Itálii.