Mladý německý velkovévoda bloumá v bezměsíčné noci temnými hvozdy Meklenburského panství. Neusmívá se. Už dlouho se neusmál. Lidí se straní čím dál víc. Chtějí od něj věci, které nemůže splnit. Křičí na něj ze všech stran. Nedá se to vydržet. Kdy to skončí?

Šlechtic se na místě zastaví a zavře oči. Zhluboka se nadechne a rty se mu zkřiví do lehkého úšklebku. Už to má. Skoncuje s tím on sám, jednou provždy!

Dynastie Meklenburgů má v sousedním Německu dlouhou tradici. Velkovévodské tituly se tu dědí z otce na syna (a případné jiné nejbližší příbuzné) už několik staletí.

Když se v pěkném zámku městečka Neustrelitz narodí už šestý Adolf Fridrich (1882–1918), má mu do převzetí vlády a titulu zbývat ještě dlouhá řádka let. U moci je jeho děd, po něm by moc zdědil otec a teprve potom přijde řada na mladého Adolfa.

Následující nešťastný sled náhod však zastihne mladého následníka naprosto nepřipraveného a nakonec ho zcela zoufalého donutí vzdát se vlastního života!

Ze školy hurá do armády

V mládí vede následník jednoho z německých panství poměrně bezstarostný život. Aby nezabíjel čas nudou, posílají ho rodiče na gymnázium v Drážďanech a později i do Mnichova studovat práva.

Kázni a morálce se naučí také velice brzy, když si odslouží svůj díl u armády. Brzy se ale objeví první komplikace. Umírá jeho dědeček, velkovévoda Fridrich William Meklenburský-Střelický (1819–1904).

Mladý Adolf zatím získává pouze titul dědičného následovníka, pořád vládne jeho otec, Adolf Fridrich V. (1848–1914). Ten však na samotném prahu první světové války umírá a pomyslné žezlo má převzít jeho syn, který na vládnutí není připravený.

Ty budeš vládnout, já budu malovat!

Nervózní Adolf chce z následnických povinností vyklouznout. Uzavře proto dohodu se svým bratrem, vévodou Karlem Borwinem (1888–1908). „Platí, bratře,“ podají si ruce. Karel se ujme všech jeho práv a výsad velkovévody.

Pojme manželku ze vznešené rodiny, postará se o úřad. On, Adolf, se zatím bude v poklidu věnovat svému koníčku – malování. Vše jde jako po másle. Zatím.

Zubatá si je oblíbí

Smrt si Meklenburgy oblíbila. Karel totiž již v roce 1908 umírá. Podle některých zdrojů přijde o život v souboji s hrabětem Georgem Jametelem (1859–1944).

Americký deník New York Times však popisuje mnohem méně romantický zánik následníkova bratra – zabije se prý při automobilové nehodě. Adolf si zoufá. Jediným dalším možným následníkem může být jeho druhý bratranec, Karel Michael (1863–1934).

Ten však bohužel žije v Rusku, kde se stal čerstvě armádním generálem. Adolfovi nezbývá nic jiného než se chopit nechtěné moci.

Manželky se nevzdá!

Hned první věc, kterou po něm okolí požaduje, se však naprosto příčí Adolfovu přesvědčení. Dříve se totiž oženil s dívkou nešlechtického původu, v blaženém domnění, že se vyhne celému tomu nesmyslu s následnictvím. „Musíš se rozvést.

Je vhodné, aby ses oženil se sobě rovnou, které v žilách koluje modrá šlechtická krev,“ doráží na něj okolí. Ani náhodou!

Spí se sopranistkou?

Mladý velkovévoda čelí čím dál většímu tlaku. Domácí i zahraniční tisk navíc začíná spekulovat, s kým vším má Adolf milostné pletky.

Teprve nedávno byla vyvrácena domněnka, že se více než přátelsky vídával s operní sopranistkou Mafaldou Salvatini (1886–1971), Italkou vychovanou v Paříži. Podle tehdejších spekulací s ní měl mít dokonce dva syny.

Adolf pomluvám odolává statečně. Časem je však toho už na něj moc.

Rozum mizí v nedohlednu

Na veřejnosti se velkovévoda ukazuje stále v plné síle a s veselou náladou. Jakmile se za ním ale zavřou dveře, úsměv mizí a čelo mu zkrabatí vrásky. Přestává se s lidmi bavit, je čím dál uzavřenější. Brzy si toho všimnou i místní novinové plátky:

„Adolf Fridrich je nešťastný z lásky k německé princezně!“ usoudí tisk na titulní stránce. Adolfovi už jsou takové pomluvy ukradené. Zcela se ponoří do vlastního světa.

Kdo zdědí trůn?

Lidé jej občas vídají, jak se v noci prochází úplně sám rozlehlými lesy jeho panství. Na jedné z jeho nočních výprav se pravděpodobně rozhodne, že celou tu šarádu nemá zapotřebí. Sloužící jej 23. února 1918 nacházejí na jeho honosném zámku mrtvého.

Ve chvíli, kdy se rozhodne ukončit svůj život, je mu pouhých 35 let. Jeho smrtí problémy Meklenburgů nekončí – po velkovévodovi totiž nemá kdo zdědit pomyslný trůn!

Vévoda umírá, monarchie padá

Nebohý Adolf je v době své smrti jediným synem a dědicem velkovévodského titulu. Další přímý dědic Meklenburského panství je bratranec Karel Michael. Ten ovšem stále slouží v Rusku, které je navíc s Německem ve válce – jeho následnictví tak nepřipadá v úvahu.

Svůj majetek Adolf v poslední vůli odkáže druhému bratranci Ludvíkovi Meklenburskému (1912–1996) – jde o tučných 30 milionů zlatých marek.

Musíš se přestěhovat

Je tu ovšem podmínka: Jakmile Ludvík dospěje, musí se přestěhovat do Neustreliczu, a odtud panství spravovat, jinak jeho dědictví klesá na pouhou desetinu. Než se ale kdokoli rozhoupe k činnosti, světová válka končí. Německo prohrává a monarchie padají.

Z velkovévodství se stává svobodný stát Meklenbursko-Střelický. Dlouhá staletí přetrvávající rod tak zaniká v ohni války a šílenství mladého muže, který se nechtěl vzdát své ženy a svobody.