Kočky si ke svému majiteli vypěstují určitou náklonnost a toleranci, v tom nejnutnějším případě ho doslova „milují až k sežrání“. Když mají totiž tu možnost, neohrnou čumáčkem nad kusem masa z nebožtíka.

Vědci tento jev zaznamenali s pomocí dvou chytře umístěných fotopastí v rámci svého experimentu.

Požírání těla mrtvého není zas až tak ojedinělé, obvykle k této situaci dochází v domácnostech, kde žil člověk sám se svou kočkou, a když není nikdo, kdo by čtyřnohou šelmu nakrmil, musí si kočka potravu obstarat sama a z toho, co má zrovna na dosah.

Snaha o přežití je silnější a v tomto případě by se dalo říct, že „láska prochází žaludkem“.

Vědecká perspektiva

V oblasti, kde je prováděn výzkum přirozeného rozkladu těl, se mezi divokými konzumenty objevily také dvě kočky. Okem vědy se na problematiku zaměřili dvě instituce – Colorado Mesa University a americké Forensic Investigation Research Station.

„Každou chvíli se na jeho dvou akrech pouště poseté slanými keři rozkládá několik desítek mrtvol. Vědci a studenti dokumentují, co se s těly děje,“ vysvětlila Melissa Connorová, profesorka forenzní antropologie.

Těla osob, které ještě před svou smrtí udělily souhlas k vědeckému zacházení s jejich ostatky, slouží ke studiu rychlosti rozkladu, což značně pomáhá orgánům činným v trestním řízení, koronerům a soudním lékařům určit, co je přirozené, co se s tělem děje a co není přirozené.

Nouze je naučila maso jísti

První kočka upřednostnila měkké tkáně na levé ruce a hrudi devětasedmdesátileté paní, především pak kůži a tuk. Vědci následně po tomto krmení umístili přes lidské tělo po dobu jednoho týdne klec.

Po odstranění klece se kočka k tělu opět vrátila a pokračovala tam, kde předtím skončila, 35 dní chodila stále k jednomu a tomu samému tělu, ostatních si vůbec nevšímala.

Druhá kočka se zachovala úplně stejně a rovněž si nevšímala jiných těl než toho, které si vybrala.

Zvolila si tělo sedmdesátiletého muže a konzumaci ji usnadňoval fakt, že bylo tělo pitváno, a tak zvíře hodovalo podél tkání, které byly narušeny skalpelem. Obě šelmy začaly jíst, když byla těla v raných fázích rozkladu, a skončily na začátku tzv. vlhkého rozkladu, kdy se začnou vylučovat tekutiny, jedly až na kost.

Hledají zdroj potravy

„Hlavní hypotézou je fakt, že kočky jsou vybíravými jedlíky. Jakmile najdou jídlo, které jim chutná, zůstanou u něj,“ sdělila studentka Sara Garcia, hlavní autorka článku, publikovaného v Journal of Forensic Sciences.

Mikel Delgado, jenž studuje chování koček na Kalifornské univerzitě na Davis School of Veterinary Medicine nebyl tímto konkrétním chováním příliš překvapen. Když pracoval ve zvířecím útulku, narazil na kočku, která svému zesnulému majiteli snědla nos.

Badatelé si na základě výzkumu utvořili názor, že šelmy si obecně nejvíce pochutnají na měkkých tkáních, velkým lákadlem tak pro ně jsou zejména rty a nos.

Kromě již zmíněných volně žijících koček fotopasti zachytily i býložravé zajíce nebo srnce, jež rovněž nepohrdli kusem masa.