Jedna hodina po půlnoci, americký prezident Jimmy Carter smutně sedí v křesle a ví, co ho čeká. Ráno předstoupí před celý národ a přiznává, že se jeho týmu nepodařilo zachránit rukojmí z Teheránu. Na druhé straně barikády řeční ajatolláh Chomejní.
„Písek i vítr jsou Božími agenty!“ hřímá duchovní vůdce. Postup amerického komanda totiž zastaví nefalšovaná písečná bouře.
V drtivé většině historických konfliktů máme vítěze a poraženého. Někdy ale do osudu bitev či válečných operací promluví neočekávaný protivník, na něž jsou všichni krátcí – příroda!
V minulosti zajistí příměří pro obě znesvářené strany, ale taky zastaví výbojné Francouze v invazi do Irska!
Den či noc?
Událost: Bitva u řeky Halys
Kdy: 28. května 585 př. n. l.
Přírodní zásah: Zatmění Slunce
Řeka Halys není žádný střízlík, její délka dosahuje 1 300 kilometrů. A právě v její blízkosti probíhá jedna z nejpozoruhodnějších bitev historie. Meče proti sobě pozvednou dva králové, Kyaxarés (625–585 př. n. l.) a Alyattés II. (640–560 př. n. l.).
Bohové přináší mír
Médská říše totiž už pět let bojuje se sousední Lýdií. Jablko sváru údajně spočívá v územních výbojích, historik Hérodotos (484–425 př. n. l.) ale nabízí mnohem peprnější záminku. Na vině jsou lovci, kteří se vrací domů s prázdnou, což krále Kyaxara rozzlobí.
Uražení muži spřádají plány na odvetu, při níž těžce zraní mladého prince, ten záhy umírá. Utíkají před zaslouženým hněvem a azyl získají právě v Lýdii. Začíná válka a štěstěna se přelívá ze strany na stranu. Rozhodující bitva má proběhnout právě u řeky Halys.
Armády se proti sobě rozbíhají, ale po několika minutách řinčení mečů přestává. Vojáci zvedají hlavy k nebi a instinktivně si klekají. Nejedná se o hněv bohů, ale o zatmění Slunce, které vychází právě na 8. května!
Boj už nepokračuje, králové vidí vše jako znamení a uzavírají spolu příměří. Na důkaz přátelství domluví sňatek svých potomků. Díky složitým výpočtům se bitva u řeky Halys stává nejstarší historickou událostí, u které známé přesné datum.
Když akci plánuje amatér…
Událost: Bitva u Gravelines
Kdy: 8. srpen 1588
Přírodní zásah: Mořská bouře
Anglii se Španělskem váže až do roku 1558 spojenectví. Po smrti Marie Tudorovny (1516–1558) si na trůn brousí zuby její manžel a španělský král Filip II. (1527–1598). Vidina obří říše ho zcela pohltí.
Na uprázdněný stolec ale nakonec usedá Alžběta I. (1533–1603) a problém je na světě.
Propadák v královském stylu
Benzín do ohně přilévají další události. Například neohrožený Francis Drake (1540–1596) přepadává španělské lodě a ještě za to obdrží metál! Krátce před vypuknutím konfliktu nechává Alžběta popravit Marii Stuartovnu (1542–1587).
Španělský král je rozčilený doběla a osnuje majestátní útok. Díky portugalské koruně vlastní Lisabon, odkud to má do Anglie kousek. Neohrožená Armada, jak se obávané flotile říká, unese až 50 tisíc mužů.
Filip počítá s vyloděním a následným obsazením celé země. Jeho sokyně to moc dobře ví, a tak doufá, že bitva proběhne především na moři. V květnu opouští španělské galeony přístav, za dva měsíce už očumují u břehů Cornwallu.
Obří lodě ale mají problémy s nepříznivým větrem, který je žene proti útesům. Angličané nakonec vymyslí lest, proti flotile pošlou osm hořících lodí.
Ty sice způsobí jen nepatrné materiální škody, ale Španělé jsou dokonale rozhození a nedokážou se zformovat do útočných formací. Admirálové nakonec ohlásí návrat do Španělska, u břehů Skotska je však přepadne ničivá bouře.
Až třetina plavidel ze 130 končí pod vodou a expedice získává cejch nezdaru. Při diletantsky naplánované operaci, kterou ještě zhorší počasí, umírá 15 tisíc španělských vojáků.
Orel uvízlí v písku
Událost: Operace Orlí spár
Kdy: 1980
Přírodní zásah: Písečná bouře
Po pádu íránského autoritativního šáha Muhammada Pahlavího (1919–1980), propuká v zemi islámská revoluce. Nadšené davy do jejího čela katapultují Rúholláha Chomejního (1902–1989).
Situace se zdramatizuje, když rozvášnění studenti vezmou útokem americké velvyslanectví v Teheránu.
Všechno špatně
Na 60 tamních pracovníků končí v rukou islamistů. Štěstí má šestice zaměstnanců, uniknou totiž ke kanadským sousedům a díky falešným pasům odcestují do Curychu. Jak ale zachránit ostatní?
Íránci chtějí po Spojených státech sebekritiku a závazek, že se nebudou vměšovat do budoucnosti země. Americký prezident Jimmy Carter (*1924) odmítá a pár hodin po únosu už plánuje záchrannou akci.
Jasně si uvědomuje, že vyřešení svízelné situace mu může vynést plusové body do voleb.
Operace Orlí spár startuje v dubnu 1980, tři speciální týmy se mají setkat zhruba 300 kilometrů od Teheránu, jenže… Helikoptéry překvapí masivní písečná bouře, a tak se jeden stroj vrací na základnu, druhý nouzově přistává.
Katastrofickou tečku dělá další vrtulník, který se zřítí během doplnění paliva. V plamenech umírá osm amerických vojáků a velitelé operaci ukončují. Mezitím Íránci objevují trosky vrtulníku a v reakci rozmísťují rukojmí po celé zemi.
Zatímco Cartera čekají nepříjemné chvíle, Chomejní se chvástá a slaví. Svobodu zajatcům zajistí až Ronald Reagan (1911–2004), který ve volbách zvítězí.
Američané jsou propuštěni minutu po jeho inauguračním projevu, a tak se spekuluje o tom, zda kauza byla uměla udržována, aby zásluhy připadly právě Reaganovi.
