Charles Whitman pokračuje v běsnění. Plážový záchranář Paul Sonntag se skrývá před palbou. Vedle něj klečí jeho 18letá snoubenka Claudia Ruttová. Muž opatrně vyhlédne. „Vidím ho, je na věži!“ vykřikne. V příští chvíli padne mrtvý k zemi.
Claudia se k němu vrhne. Odstřelovač ji zasáhne do břicha. Jsme v americkém Austinu, v srpnu 1966.
Černobílá fotografie zachycuje malého chlapce s plavými vlasy. Byla by to obyčejná fotografie, kdyby hoch nedržel v každé ruce pušku. A kdyby v srpnu 1996 nepovraždil v americkém městě Austin 16 lidí, mezi nimi i vlastní manželku a matku.
Zázračné dítko
Charles Whitman (1941–1966), nejstarší ze tří bratrů, odmalička všechny omračuje svým nadáním. Z inteligenčních testů vychází s nadprůměrnými výsledky. Je znamenitý pianista. Má skvělý prospěch. Snaží se ze všech sil.
Ví, že ho otec za každý přešlap tvrdě potrestá. O fyzické i duševní násilí není v rodině Whitmanových nouze.
Ze střední školy do zeleného
Střední školu Charles ukončí jako jeden z deseti nejúspěšnějších studentů v ročníku. Následná oslava není otci po chuti. Nad ránem opilého syna zbije a shodí ho do bazénu, kde se Charles málem utopí. Následujícího rána mladík sedá do vlaku.
Navzdory otcovým výhrůžkám míří na vojenskou základnu amerického námořnictva Parris Island v Jižní Karolíně. Během výcviku exceluje především při střelbě na pohyblivý terč. Získá 215 bodů z 250 možných a je vyznamenán jakožto nejlepší střelec svého turnusu. S pomocí armády je přijat ke studiu na Texaskou univerzitu v Austinu.
Pád nadějného střelce
Ani mladému manželství 18letého Charlese a studentky pedagogické fakulty Kathy Leissnerové z texaského městečka Needville Whitmanův otec nepřeje. Mladí se přesto v květnu 1959 vezmou.
Zatímco dívka spěje k promoci, s prospěchem jejího manžela to jde z kopce. Whitmana tak čeká kariéra řadového mariňáka. Ambiciózní Charles se s tím těžce smiřuje.
Rozvod, nebo rozklad?
Mladíkovi rodiče v roce 1966 procházejí komplikovaným rozvodem. Charles se jako nejstarší ze synů ujme matky a odvážně čelí otcovým výhrůžkám. „Rodiče se rozvádějí.
Mám deprese, zdá se mi o tom, že střílím po jiných lidech,“ přizná se Charles ještě v době studia psychiatrovi Maurici Deanovi Heatlymu. Ten předepíše Charlesovi antidepresiva a dál mu nevěnuje pozornost.
Problémy vstupují i do Whitmanova manželství. Kathy není ochotná tolerovat jeho násilnické nálady. Charlese také často trápí strašné bolesti hlavy. „Měl bych být rozumný muž, ale jsem obětí řady neracionálních myšlenek.
Bojím se, že mě mé násilnické impulzy ovládnou,“ zapisuje si Whitman 31. července 1966. Nemýlí se.
Smrt s pachutí výstřelů
Je hluboká noc 1. srpna 1966. Whitmanova matka spí. Neslyší syna, který podle všeho použije zahradní hadici a s její pomocí ji uškrtí. „Cítím se strašně,“ napíše Whitman do dopisu na rozloučenou. O dvě hodiny později ubodá manželku pěti ranami do hrudníku.
„Šlo mi hlavně o to, aby se nemusely vyrovnávat s tím, co spáchám, chtěl jsem je chránit před nenávistí okolí,“ komentuje to vrah. Hodlá totiž ve vraždění pokračovat.
Whitmanův zbrojní arzenál
Výzbroj, kterou má k dispozici, by stačila k likvidaci větší vesnice. Puška M1 a lovecká puška Remington s optickým zaměřovačem jsou určeny k dálkové střelbě.
K boji na malou vzdálenost si zabiják připraví brokovnici Sears se zkrácenou hlavní, revolver Magnum a dvě pistole. Nechybí nože, mačety a dokonce ani kladivo.
Počet nábojů přesahuje 800. Během dopoledne všechno Whitman v dodávce odveze před vyhlídkovou věž Texaské univerzity. Recepční Ednu Twonsleyovou usmrtí pažbou, když se k němu obrátí zády.
Vezměte nohy na ramena!
Studenti Don Walden a Cheryl Bottsová potkají Whitmana na recepci. Zabiják je zdvořile pozdraví. Nastoupí do výtahu. Rodina Goabourová, na kterou narazí o několik minut později, už tolik štěstí mít nebude.
Mary Gabourovou a její dva syny Michaela a Marka vrah zlikviduje brokovnicí. Stejný osud potká i rodinnou přítelkyni Marguerite Lamportovou, jejíž manžel se s křikem dá na útěk.
Otec chlapců následuje jeho příkladu. Díky tomu oba muži přežijí.
Pach potu a smrti
Teplota přesahuje tropických 30 stupňů Celsia. Whitman zablokuje vstup na věž vozíkem, na kterém nahoru přivezl svůj arzenál. Skryje se nedaleko věžních hodin. Jeho útok potrvá přes 90 minut. Většinu obětí zasáhne loveckou puškou.
Bude jich přes 40. Dělí ho od nich často i více než 400 metrů. V ulicích pod ním vypukne panika. Mladí snoubenci Paul Sontntag a Claudia Rutová se ukryjí na nedaleké Quadalupe Street. Paula zasáhne střela do hlavy.
Claudia se nechce od přítele ani hnout – vrah ji dostane dalším projektilem. 18letou studentku Claire Wilsonovou v pokročilém stupni těhotenství zasáhne Whitman do břicha. Žena přežije, ale její dítě a snoubenec tolik štěstí nemají.
Sem určitě nedostřelí!
Obětí přibývá. Ne všichni obyvatelé Austinu utíkají. Z více než 90metrové hlubiny pod Whitmanem se začnou ozývat první výstřely. Nejde jen o policejní zbraně, ale také o střelbu civilistů. Kulky z pistolí se bezmocně odrážejí od betonového zábradlí.
Ztěžují však Whitmanovi míření. „Takhle daleko nemůže dostřelit,“ prohlásí 29letý elektrikář Roy Schmidt. Opustí úkryt a vydá se pustou ulicí. Whitman ho zabije příští kulkou.
Čas na odplatu
K věži míří několik policejních týmů. Jako první se nahoru dostane Ramiro Martinez. Doprovází ho ozbrojený civilista Allen Crum. Martinez vykopne dveře. Zahlédnou střelce, jak se přemisťuje na výhodnější palebnou pozici.
Crum po něm bez váhání vypálí ze své pistole. Netrefí. Z druhé strany se vynoří Martinez. Zasáhne Whitmana dvěma výstřely, do trupu a do hlavy. Pitva ukáže, že výstřelem znetvořená hlava vraha ukrývá tajemství.
Malý nádor na mozku, a to v přesně v místě, které je zodpovědné za kontrolu emocí, zejména hněvu. Zabiják trpěl zhoubnou formou rakoviny. Zbývalo mu jen několik měsíců života.
