Mladá a pohledná dívka nasedá na loď směřující do Jeruzaléma. Jako kurtizána doufá, že z poutníků vyrazí pár třpytivých mincí a ještě si užije. Cesta ji ale zcela změní život. Domů už se nikdy nevrátí.
Když na ni po téměř 50 letech narazí poutník, málem ji nepozná. Je nahá, má šedivé vlasy a spálenou kůži po celém těle.
Většina z nás si pod slovem světec představí člověka se žlutou svatozáří, který je plně oddán Bohu. Žije v přímém souznění s desaterem a hříchy se ho prakticky netýkají. EPOCHA vás vyvede z omylu, někteří svatí totiž platí za pěkné vykuky!
Když se kněžna mstí…
Kdo: Svatá Olga Kyjevská
Hřích: Vraždy
Když Svaté Olze Kyjevské zabijí manžela, zrodí se jí v hlavě plán na tvrdou a krvavou odvetu. Těžko uvěřit, že budoucí světice si pro své soky připraví pohřbení zaživa či upálení.
Šťastná rodinka
Nesmělá dívka prožije dětství nedaleko dnešního města Pskov, ve 20 ji rodiče seženou skvělou partii v podobě kyjevského knížete Igora. Z manželství vzejde syn Svjatoslav (943–972). Jenže idylku naruší v roce 945 povstání Drevljanů.
Panovníka napadnou ve chvíli, kdy přijede vybírat daně. Surovost nezná hranic, Igorovo tělo je doslova rozpůleno na dvě části. Olga přebírá vládu, protože v době vraždy jsou právoplatnému dědicovi teprve tři roky.
Podle pohanských zvyklostí ale musí pomstít svého manžela, a tak nová vládkyně nelení. Drevljané totiž mají tu drzost a nabídnou Olze nového ženicha. Ona sama posly přijme, čekají na ně nezáviděníhodné chvíle.
Přes noc nechá vyhloubit obří jámu, do níž jsou namlouvači naházeni a pohřbeni zaživa. První část pomsty splněna! Drevljané ale vyšlou další zástupce, těm kněžna poradí, aby se před večeří pořádně vykoupali.
Unavení cestovatelé jsou uprostřed očisty, když ucítí kouř. O pár minut později je i další poselstvo po smrti.
Hostina utopená v krvi
Následuje cesta do Iskorosteně, hlavního města Drevljanů, kde má Olga vykonat tryznu za svého manžela. Uspořádá velkou hostinu, na níž se nepřátelé opijí. Chvíle, na níž čeká. Rozjíždí masakr, jemuž padne za oběť kolem 5 000 lidí! Samotné město nechá vypálit.
Po krvavé kapitole ale mnohem častěji kouká na dvořany, kteří se oddaně modlí. Po předání moci synovi odcestuje do Konstantinopole, kde ji v roce 955 pokřtí patriarcha Theofylaktos.
Svůj další život zasvětí stavbě chrámů, do přijetí křesťanství tlačí i svého syna. Ten ale odmítne, bojí se, že by se mu jeho souputníci smáli. Olga doufá, že se víra rozšíří po celé říši, to se jí ale nepodaří.
Krátce před smrtí výslovně zakáže pohanské rituály na svém pohřbu. Velké pocty se jí dostává roku 1547, kdy se stává světicí a patronkou vdov.
Ozdoba pouště
Kdo: Svatá Marie Egyptská
Hřích: Smilstvo
Každý má možnost na druhou šanci, své o tom ví také Svatá Marie Egyptská (344–421). Prostopášnici a prostitutce totiž změní život návštěva Jeruzaléma.
Výlet s překvapením
Jak je podle přídomku zřejmé, Marie se narodila v Egyptě. Ve svých 12 letech utíká z domova do Alexandrie. Nesmírně krásná dívka se v horké metropoli neztratí, chybí jí však peníze, a tak začne prodávat své tělo. Využívá svého šarmu a živí se jako kurtizána.
Když se zrovna nedostává zákazníků – žebrá či přede len. Ve třiceti se dostává na poutnickou loď mířící do Jeruzaléma. Sama Marie doufá, že by si mohla přivydělat a ještě vidět kus světa. Po příjezdu chce navštívit posvátná místa.
Při vstupu do Chrámu Božího hrobu ji ale jakási tajemná síla nedovolí vstoupit. Hříšná žena okamžitě padne na kolena a upne oči na ikonu Panny Marie. Začne usedavě plakat a přemýšlet nad svým dosavadním životem. Po několika modlitbách zkouší vstoupit do chrámu znovu, teď už jí nic nebrání!
Pohřběte mě, prosím
Zpět do Egypta nezamíří, místo toho se vydává k posvátné řece Jordán. Zároveň si zakoupí tři bochníky chleba a vyrazí do pouště. Mezi dunami písku hledá usmíření a klid. Podle vyprávění ji objeví stařec Zosim, téměř ji nepozná. Někdejší krása je fuč.
Kajícnice chodí po poušti nahá, a tak má její kůže nezdravou nahnědlou barvu. Sama Marie ho poprosí o kus oděvu, a tak jí daruje svůj plášť. Na místo se vrátí o rok později, najde však jen mrtvolu vyzáblé ženy se šedivými vlasy.
V písku vedle objeví prosbu o řádném pohřbení. A tak Zosim za asistence lva vyhloubí díru, do níž Marii uloží. Dnes bývá napravená hříšnice spojována s bděním nad padlými ženami, stejně jako třeba Máří Magdaléna.
Slavný filozof s temnou minulostí
Kdo: Svatý Augustin
Hřích: Smilstvo, krádež
Jeden z největších křesťanských filozofů Svatý Augustin (354–430) má nejlepší předpoklady jít zbožnou cestou. Klopýtne a chvíli, k nelibosti rodičů, dokonce stráví v sektě.
Do Mirka Dušína má daleko
Vyrůstá v dnešním Alžírsku, otec Patricius je pohanem a pracuje jako římský úředník. Na druhou stranu matka Monika (332–387) je plně oddána Bohu, ostatně sama se jednou stane světicí. Manžela nakonec ke katolictví přesvědčí až na smrtelné posteli.
Jejich synek ale neroste podle představ, se spolužáky například krade jablka z cizího sadu. Nestojí za tím hlad, ale zkrátka ho láká to, že to nebylo dovoleno. Už v této době Augustin přemítá nad tím, že lidská osoba je přirozeně nakloněna ke hříchu.
Myšlenku potvrzuje i on sám, žije promiskuitně. Jako sedmnáctiletý jinoch se chlubí ostatním chlapcům, jaké má úspěchy u žen. Aby je trumfnul, sahá ke lži.
Románkům se nebrání, s jednou dívkou žije mimo svazek manželství téměř 15 let, narodí se mu dokonce syn Adeodatus (372–388). Svým chováním rmoutí matku, ta se za jeho polepšení neustále modlí.
Konečně křest
Hůl nad ním definitivně zlomí ve chvíli, kdy se její nezbedný synátor přidá do manichejské sekty. Dnes už zaniklé náboženství je na hony vzdáleno od křesťanství. Po devíti letech procitne i sám Augustin a rozhodne se, že se stane knězem.
Přesídlí do Říma, odmítne nabídky sňatku a v roce 386, ve věku 31 let, se konečně nechává pokřtít. Obřad vykoná Svatý Ambrož (340–397) a svěcená voda dopadne i na čelo Augustinova syna. Obrátí se na správnou víru, začne psát, dokonce vyučuje rétoriku.
Postupně se stává uznávaným filozofem, jehož spisy čteme dodnes. Samotný Augustin umírá po krátké nemoci, na svatořečení čeká až do roku 1298, kdy mu svatozář nad hlavu zavěsí papež Bonifác VIII. (1235–1303). Dnes je vnímán jako patron pivovarníků, tiskařů a teologů.
