Merkur, Venuše, Země, Mars, Jupiter, Saturn, Uran, Neptun. O tom, kdo této skupině vévodí, není pochyb. Vždyť Jupiter svou velikostí dosahuje dvojnásobku součtu všech ostatních planet dohromady! Jen o rozměry tu však nejde…

Římský bůh Saturn má se svou ženou Ops šest dětí. Jednou se ale začne bát, že by mohly být silnější a vlivnější než on! Jak zařídit, aby nemohly ohrozit jeho moc? Všechny je sní!

Zachrání se jen jeden z nich – Jupiter. Jeho matka totiž na poslední chvíli namísto synka podstrčí nenasytnému Saturnovi kámen.

Jupiter se stane nejvyšším římským bohem, vládnoucím nebesům. A co udělá pak? Začne své děti požírat také!

Šťavnaté jednohubky

To už ale nejsme v mytologii, ale ve vesmíru! Jupiter, jako největší planeta Sluneční soustavy (pojmenovaná právě podle římského boha), dle astronomů neváhá posvačit malé kamenné planetky, které kolem něj krouží.

Toto hladové období má v době puberty, kdy z menšího pevného jádra narůstá do obří plynné planety. Aby nabral dostatek hmoty a zvládl poté svou gravitací k sobě navázat to obrovské množství plynu, potřebuje pořádné jídlo.

A vhod mu přijdou vypečená planetární miminka, kterým se říká planetesimály…

Jak roste planeta?

Když se ve vesmíru rodí hvězda, poletuje kolem ní mnoho prachu. Prachová zrnka se díky gravitaci pohybují stejným směrem a po podobné dráze a brzy do sebe začnou narážet.

Některé se po setkání slepí k sobě a nabalují další kousky, než vzniknou drobné planetesilály. A z nich, když jim podmínky přejí (nikdo je nesežere), vyrostou statné planety.

Ty kamenné, jako je Země, jednoduše nahromadí pevnou hmotu. U planet vzdálenějších hvězdě už ale nízké teploty umožňují ukládání vrstev plynu. S nímž narostou do mnohonásobných rozměrů!

Skandální odhalení!

V roce 2016 nahlédne pod plynový závoj Jupiterových oblaků sonda Juno. A odhalí, že v jeho jádře se nachází překvapivě vysoké množství těžkých kovů.

Tak husté jádro podle astronomů rozhodně nemohlo vzniknout jen běžným hromaděním drobných kamenných úlomků. Rostoucí Jupiter se musel živit již mladými planetkami!

A jak je to dnes? Přestože ve chřtánu plynného obra stále končí řada kolem letících těles (třeba komet), choutky po mladičkých planetách už ho nejspíš přešly.

Změna plánu

Podle jedné z teorií mohl mít Jupiter nakonec zcela jiný osud. Složení jeho plynné složky, 73 % vodíku a 24 % helia, se totiž velmi podobá Slunci (71 % vodíku, 27 % helia)! Neměl tedy v mládí nakročeno stát se spíše hvězdou?

Během nabalování plynu na pevné jádro sice teplota i velikost Jupiteru prudce roste, ovšem v jednu chvíli se začne zase smršťovat. A hmotnost už nestačí k zažehnutí termonukleárních reakcí probíhajících ve hvězdách.

Buďme ale rádi, že se Jupiter stal pouhou planetou. Kdyby byl hvězdou, na Zemi by byl takový žár, že by tu rozhodně nemohl vzniknout život!