Chicago je na přelomu 19. a 20. století jedním z největších amerických měst, pyšnící se i významnou menšinou z řad Čechů a Slováků. I je stihne v roce 1915 katastrofa, jež si vyžádá přes 800 obětí. Stane se zároveň nejhorší námořní tragédií, která kdy postihne naše krajany…
Možná že jste o nezměrné tragédii nikdy neslyšeli. Je pravda, že přece jen zůstává ve stínu mnohem horší katastrofy parníku Titanic, ke které došlo o tři roky dříve před chicagským neštěstím. Obě události přitom leccos spojuje.
Jistě, parník Eastland neztroskotá vinou nárazu do ledovce, ignorance, lidská nepozornost a chamtivost ale hrají podstatnou roli i v tomto příběhu. Přesto za zmaření celkem 844 lidských životů nezůstane nikdo potrestán.
Vyhlídkové plavby táhnou
Kovový krasavec SS Eastland spatří světlo světa v roce 1903, kdy je slavnostně uveden do provozu. Jeho účel je jasný, sloužit má k přepravě turistů, městské chicagské smetánky i dalších pasažérů po řece Chicago.
Ostatně, není to nic neobvyklého, lodní rekreační doprava se v této době ve Spojených státech těší stále větší oblibě. A oblíbí si ji i čeští krajané, kterých jsou v jedné z amerických metropolí stovky. Projížďka s Eastlandem se stává žádanou službou.
Tedy až do osudového 24. července 1915, kdy dojde k tragické katastrofě. Eastland poté rychle „překabátí“, stává se z něj bojový člun a získává nové jméno USS Wilmette. Do „starého železa“ se dostane až po 2. světové válce.
Nekonečná řada přešlapů
Co tragickému letnímu dni předcházelo? Náznaků, že by se snad mohlo něco stát, bylo více… A to úplně od začátku! Již v roce 1903 Eastland nešikovně narazí do kotvícího remorkéru George W. Gardner a způsobí jeho potopení.
Při neštěstí nikdo nezahyne a Eastland utrpí jen pár škrábnutí, proto se incident nebere příliš vážně. Za zmínku pak stojí i vzpoura z téhož roku, za níž stojí nebetyčně tvrdohlaví lodní hasiči.
Ti odmítají uhasit drobný požár bojleru parníku, jelikož prý nedostali brambory, které se podávali jako jídlo. Kapitán lodi John Pereue ztrácí nervy a nařídí jejich zatčení.
K uhašení pak dojde na poslední chvíli v době, kdy loď dosahuje přístavu. Kvůli incidentu dojde také k výměně kapitánů, John Pereue musí „zvednout kotvy“.
Největší výlet života
Následují léta inovací, přeměň a změn vlastníků parníku. Loď křižuje řeku Chicago a Velká jezera, čas od času se objeví nějaká ta závada, vesměs ale nejde o nic vážného.
To už se ale dostáváme do horkých letních dní roku 1915. Zaměstnanci fabriky Hawthorne Works v Ciceru jsou natěšení. Zaměstnavatel pro ně zprostředkoval báječnou plavbu spojenou s piknikem. Cílovou stanicí Eastlandu je město Michigan City ve státě Indiana.
Nejen, že se parádního výletu zúčastní zaměstnanci firmy, ale také jejich rodinní příslušníci, včetně mnoha dětí. Volna zaměstnanci během roku příliš nemají, a tak tuto příležitost rádi chytnou za pačesy.
Velkou část výletní posádky tvoří čeští imigranti, kteří se usadili v Ciceru poblíž Chicaga. K výletu kromě Eastlandu poslouží ještě další čtyři parníky – Theodore Roosevelt, Petoskey, Racine a Rochester.
Začíná se naklánět
Ráno 24. července začíná naloďování. Celkem 2572 pasažérů se na palubu dostane překvapivě rychle, netrvá to ani 40 minut. Parník je narvaný k prasknutí, spousta cestujících postává na otevřené horní palubě bez možnosti nějakého většího pohybu.
Už tehdy se začne parník znatelně naklánět na levobok. Posádka se snaží stroj vyvážit vpuštěním vody do jeho balastních nádrží, kýžený efekt se však nedostaví. Následuje 15 dlouhých minut.
Prezidentův nešťastný akt
Za zkázou, která přijde, stojí zřejmě nevědomky i idealistický americký prezident Woodrow Wilson (1856–1924), který v roce 1915 přijímá kontroverzní LaFolleteův zákon, reagující na zkázu Titanicu z roku 1912. Právní norma stanovuje, že na palubě lodí se musí nacházet alespoň tolik záchranný člunů, aby dokázaly pojmout minimálně 75 procent pasažérů.
Státník si pravděpodobně neuvědomil, že navýšení počtu člunů se stane obrovskou zátěží pro většinu plavidel. Čluny připevněné na horních palubách by mohly lehce způsobit, že by došlo k převrácení připomínající želví úraz.
A přesně k tomu směřovalo dění z 24. července. Eastland při osudové výletní plavbě disponoval dvojnásobným množstvím záchranných člunů, než pro které byl určen. Navíc se na jeho palubě nacházelo na 37 záchranných raftů.
A k tomu všemu oněch 2572 cestujících se svými věcmi. Ano, Eastland se stává pomyslnou želvou, jejíž krunýř ji stáhne na dno.
Jako válení sudů z kopce
„Zdálo se, že cestující rozpoznávali potencionální nebezpečí lépe než samotné vedení nebo inspektoři,“ smutně konstatuje George W. Hilton ve své knize o lodní tragédii. Podivné naklánění na jednu stranu pocítili i ti nejmenší.
Bezpečnostní inspektoři a odborná posádka sahají k napouštění vody do již zmíněných nádrží. Marně. Ty nejlehčí věci se z nenadávání začnou sunout po podlaze k okraji lodě.
Sklouzávat začnou i mnohé děti… „Viděl jsem přesně to, co vidíte, když se díváte na děti, které se valí z kopce.
Celý zástup mužů, žen a dětí klouzal a sjížděl dolů spolu s hromadou krabic, láhví od mléka a dalších odpadků,“ popisuje hrozivou scénu přeživší George Goyette. A hrůzu dál líčí.
„Klouzali dolů ve zmítající se, ječící mase a když se loď zcela převrátila na bok, narazili do schodů, a byli unášeni pryč.“
Úkryt před zimou smrtící pastí
Přesně v 7:28 ráno už z vražedné scenérie není úniku. Parník se zcela převalí na levobok a zastaví se až na dně řeky, které bylo jen 6,1 metrů pod hladinou. Jen polovina plavidla je ponořena.
Většina cestujících je v té době v podpalubí, ráno je totiž ještě chladné a pasažéři se chtějí alespoň trochu ohřát. Tento záměr má však tragickou dohru.
Stovky lidí jsou totiž rázem uvězněni pod vodou, někteří jsou ihned rozdrcení nárazem těžkého nábytku, včetně klavírů, knihoven a zdobných stolů.
I přes to, že blízká bárka Kenosha ihned zahájí záchrannou akci, zkáze neunikne 844 cestujících a další 4 členové posádky. Nejčastějším důvodem úmrtí byl úder do hlavy (zpravidla vinou nárazu předmětů) a utopení.
Zkáza to na pohled
Převrácení lodi bylo tak rychlé, že do provozu nebyl uveden ani jeden záchranný člun, rozdány dokonce nebyly ani žádné záchranné vesty! Tragédii, která se odehrává mezi mosty v Clark Street a LaSalle Street, sledují tisíce lidí z břehů.
Sledují i celou záchrannou akci. Spoustu nešťastníků zachrání „pouhé“ hozené lano. Jiné, i když se ze smrtící pasti parníku dostanou, doženou prudké vlny, jež převrácení lodi způsobí.
Vše jen kvůli zisku?
Až tajemnou otázkou zůstává, proč není nikdo hnán k odpovědnosti. Jak je možné, že za tak obrovskou tragédii, při které mimo jiné zahyne 22 celých rodin, nikdo nepyká?
Je prokázané, že jen tři týdny před katastrofou zvýší lodní inspektor Robert Reid povolený počet cestujících až na 2500 osob. Z vyšetřování vyplyne šokující fakt, že Eastland v takovém stavu nebyl schopný plavby.
Dobový tisk dokonce přichází s informací, že na palubě mohlo být ve skutečnosti až 3200 cestujících! Balastní nádrže prý nefungovaly správně. A tak dále, a tak dále… „Vinu nese zločinná nedbalost, šlendrián a ziskuchtivost,“ dočteme se v tisku.
A ten zřejmě není příliš daleko od pravdy, na plavby se prodá rekordní počet vstupenek.
