Když s koncem druhé světové války byli Němci přinuceni začít zakrývat své hrůzné válečné zločiny a především zločiny proti lidskosti, možná tajně doufali, že se to před světem podaří utajit. Dělali pro to všechno možné.

Přesto se ale zprávy o jejich činech brzy dostaly na veřejnost. Ti, kteří to měli na svědomí, v některých případech spáchali sebevraždu, jiní byli chyceni a odsouzeni, ale mnozí uprchli.

Po jejich stopách se vydali lovci nacistů. Mnohdy sami bývalí vězni koncentračních táborů, kteří se nehodlali smířit s tím, že lidé, kteří mají na svědomí smrt šesti milionů jejich přátel, jsou na svobodě.

Nejznámější lovec nacistů má přitom napojení i na Prahu. Jeho jméno zní Simon Wiesenthal.

VĚZNĚM VE ČTYŘECH KONCENTRÁCÍCH

Wiesenthal se narodil v roce 1908 do oblasti, která měnila hranice jako na běžícím páse. V době jeho narození patřilo město Bučač Rakousko-Uhersku, v meziválečných letech Polsku, po válce Sovětskému svazu a po jeho rozpadu až do dnešních dnů Ukrajině.

Wiesenthal vystudoval architekturu na ČVUT v Praze, ale se začátkem války dopadly na jeho rodinu po anexi Polska a Ukrajiny represe Sovětů. Jeho otec pravděpodobně zemřel ve vězení, bratr byl zastřelen.

V roce 1941, kdy se zhroutil pakt Ribbentropp-Molotov a Němci zaútočili na Sovětský svaz, byl Wiesenthal zatčen a uvržen do koncentračního tábora Janowska a poté do tábora Ostbahn, odkud se mu těsně před začátkem masového vyvražďování v roce 1943 podařilo utéct.

Svoboda mu ovšem dlouho nezůstala, byl dopaden a vrácen do Janowsky, kde se neúspěšně pokusil spáchat sebevraždu. Válku přežil pouze z důvodu, že velení tábora muselo mít nějaké vězně, jinak by byl tábor zrušen a oni posláni na frontu.

Po likvidaci tábora byl převezen dál na západ a osvobození se dočkal v Mathausenu.

ZAPÁLENÝM LOVCEM NACISTŮ

Po válce se Wiesenthal k architektuře nevrátil, ale začal shromažďovat důkazy proti nacistickým zločincům. V roce 1947 založil v Linci v Rakousku Židovské dokumentační středisko, které v průběhu let vypátralo řadu vysoce postavených nacistů.

Úzce přitom spolupracovalo s izraelskou tajnou službou Mosad a společnými silami vypátrali především Adolfa Eichmanna, kterého unesli v roce 1960 z Argentiny a postavili v Izraeli před soud.

Eichmann byl jako dodnes jediný odsouzen civilním izraelským soudem k trestu smrti.

Wiesenthal poté vypátral mnoho dalších bývalých nacistů, mezi jinými Franze Stangla, vedoucího pracovníka programu eutanazie mentálně postižených Němců a později velitele koncentráků Sobibor a Treblinka a sadistickou dozorkyni z koncentračního tábora Majdanek Hermine Braunsteinerovou.

Před soud postavil mimo jiné i Karla Silbebauera, který odhalil v Nizozemsku úkryt Anne Frankové a její rodiny. Nepodařilo se mu však vypátrat Josefa Mengeleho, který zemřel v roce 1979 v Brazílii.

Byl pohřben pod falešným jménem a jeho identitu odhalila teprve analýza kosterních pozůstatků o šest let později.

Wiesenthal zasvětil stíhání nacistických zločinců téměř celý zbytek života. Zemřel v roce 2005 ve věku 96 let. I přes neúnavnou snahu jeho i mnoha dalších lovců nacistů dodnes zůstávají nevyřešené případy.

Nejznámějším nacistou, který nikdy nebyl dopaden a je pravděpodobně dávno mrtev, je Aribert Heim, který byl doktorem v Mathausenu, kde prováděl kruté experimenty na vězních. Dostal tak přezdívku Doktor Smrt.

Údajně měl zemřít v Egyptě v roce 1992, ale někteří lovci nacistů se domnívají, že stále žije a skrývá se v Jižní Americe.