Hlad dohání obyvatele obklíčeného Tenochtitlánu na počátku srpna 1521 k šílenství. Chytají hmyz a červy, sbírají chaluhy a řasy z jezera.

„Všude ležely mrtvoly, zápach byl nesnesitelný,“ komentuje situaci španělský kronikář Bernal Díaz del Castillo. Otrlejším to nevadí, klidně se pustí i do lidských ostatků.

Dobyvatel Španěl Hernán Cortés (1485–1547) zakládá 28. června 1519 v Novém světě na půdě dnešnho Mexika osadu Villa Rica de Veracruz.

16. srpna 1519 odtud vyráží 300 evropských pěšáků a 15 jezdců, které doprovází 1300 bojovníků z řad indiánského kmene Totonaků, s nímž Cortés uzavřel spojenectví, a dalších 1000 nosičů.

Cestou se armáda setkává s indiány z kmene Tlaxcalů a udělá z nich rovněž své spojence. Aztécký náčelník Montezuma II. (1466-1520) má z blížících se Španělů strach. Přesto posílá do jejich tábora další dary, chystá ale zároveň léčku.

Když španělská expedice dorazí do Choluly, přivítají ji tu naoko přátelsky. Cortésova překladatelka Indiánka Malinche (asi 1496/1501– asi 1529) ovšem vypátrá, že nedaleko táboří aztéčtí bojovníci připravení k útoku.

„Postřílejte je,“ nařídí Cortés, jakmile to zjistí. Jeho oddíly 25. října 1519 opouštějí Cholulu a míří do vysněného cíle – Tenochtitlánu, kde se má skrývat ohromné bohatství.

Hmatatelné napětí

„Musíte jim zabránit, aby přišli,“ povolává k sobě Montezuma mágy a věštce. Rituály nepomohou. „Zdálo se, že cizince nelze zastavit, což přivádělo panovníka k zoufalství.

Když selhala diplomacie i magie, rozkázal zahradit hlavní cestu z Choluly do Tenochtitlánu kmeny poražených stromů a mohutnými balvany,“ líčí současný historik Pavel Vodička. Vládce je však na pochybách.

Co když skutečně jde o boha Quetzalcoatla a jeho doprovod?! Nakonec Španěly 8. listopadu 1519 očekává na hrázi vedoucí do města asi 4000 aztéckých hodnostářů.

Když vstoupí do Tenochtitlánu, v čele zástupů je uvítá v nosítkách sám Montezuma II. Cizince ubytuje v paláci přímo naproti chrámu boha Huitzilopochtliho, jenž je patronem města. Napětí na obou stranách by se však dalo krájet.

Cortés vtrhne do Montezumova paláce a vládce i s jeho bratrem Cuitláhuacem (1476–1520) zajme. V té chvíli ho ovšem dožene prodloužená ruka guvernéra Velázqueze. „U Veracruzu se vylodila flotila Pánfila de Narváeze. Má s sebou asi 900 mužů,“ prozradí dobyvateli jeho zvědové.

Otevřený boj

Nezbývá než jednat. Svoji armádu Cortés rozdělí na dvě části. Asi se 70 bojovníky se vrací do Veracruzu, kde v noci zaútočí proti Narváezovým mužům a velitele zajme. Vojáky podplatí naloupeným zlatem, aby se přidali na jeho stranu. Pak se rychle vrací zpátky.

V Tenochtitlánu zatím panuje výbušná atmosféra. Pedro de Alvarado (1485–1541), velitel Španělů, kteří zůstali ve městě, rozkázal masakr indiánů. Aztékové na oplátku obléhají Alvarada a jeho muže v paláci.

Po návratu do Tenochtitlánu musí Cortés hned řešit nepříjemnou záležitost. Montezuma II. se snaží uklidnit situaci promluvou ke svému lidu. Marně. Sám je napaden a po třech dnech umírá.

Zlato táhne ke dnu

Španělé se rozhodnou vše vyřešit nočním úprkem z města. 30. června 1520 se pod rouškou tmy plíží ven. Akce se ale provalí. Indiáni jim úspěšně odříznou ústupovou cestu a ven z Tenochtitlánu se jich probije jenom hrstka.

Část se jich utopí v jezeře, protože je ke dnu táhne spousta zlata, které si chtěli vzít s sebou. Zbytek dobyvatelské armády ustupuje k Tlaxcale, kde se poražení Španělé zotavují. „Já to tak nenechám!“ prohlašuje Cortés. Jakmile mu otrne, verbuje další posily.

Na jaře 1521 se znovu vydává k Tenochtitlánu. Dobýt ostrovní město uprostřed jezera přímým útokem nebude snadné. S pevninou je spojují jenom tři kamenné hráze. Proto Evropané zvolí jinou taktiku.

Cortésova vojska se snaží přerušit vodovod do aztécké metropole a pomocí malých lodí zarazit i přísun potravin. Další ranou se pro obyvatele Tenochtitlánu stává epidemie neštovic, které sem Evropané dříve zavlekli.

Na nemoc umírá také Cuitláhuac, který se po Montezumovi ujal vlády. Říši nyní vede jeho synovec Cuauhtémoc (1496–1525).

Náčelník v oprátce

Španělé využívají slabosti indiánů, postupně obsazují všechny tři přístupové cesty k Tenochtitlánu a probíjejí se na jeho předměstí. Vyzývají obránce ke kapitulaci. Dostane se jim odmítnutí a zároveň odpovědi v podobě uťatých hlav zajatých Evropanů.

V závěru července 1521 už však ve městě propuká hladomor. Aztékové trpí a podobají se spíš živým mrtvolám, přesto brání Tenochtitlán do posledního dechu. V srpnu již Španělé ovládají sedm osmin města.

13. srpna 1521 vyplouvá od jedné z jeho bran skupina aztéckých kánoí. Španělský kapitán García de Holguín je zmerčí a pronásleduje. „Pluje s námi náš vládce,“ křičí zoufalí Aztékové. Holguín vydá rozkaz nestřílet.

„Nedotýkejte se mých věcí a příbuzných. Odveďte mne k Malinche,“ žádá prchající Cuauhtémoc. Aztékové později tvrdí, že se chtěli vzdát, španělští kronikáři vše líčí jako zbabělý útěk. Tenochtitlán definitivně padl. Cuauhtémoc se stává Cortésovým zajatcem.

Přes slib, že mu nehrozí smrt, skončí na oprátce. Španělé mučí zajatce, vybíjejí si tak vztek, že kořist z porobeného města je příliš malá.