Kousek táhlé hmoty je dnes tradiční součástí kapes nejednoho obyvatele naší planety. Její přínos oceňují hlavně mladší ročníky. Osvěží dech, zakryje před rodiči stopy po včerejším tahu a ještě dodá tváři šmrnc. Víte ale, jak dlouhý kus historie převalujete denně v ústech?

Žvýkací mánie není zdaleka jen zábavou posledních desítek let. Dodnes nejstarší důkaz o existenci žvýkačky našli archeologové ve Švédsku při vykopávkách 9 000 let starého sídla.

Egypťané před 3 500 lety používali na osvěžení svého dechu kuličky z melounu, myrhy a kadidla. Staří Řekové zase žvýkali mastixovou gumu – pryskyřici, kterou získávali z keře Pistacia lentiscus.

Už v těch zaprášených dobách se žvýkalo ze stejných důvodů jako dnes. Pro čisté zuby a svěží dech. Indiánský zvyk, omílat v ústech mízu ze smrku, převzali rychle podnikaví američtí kolonizátoři.

V roce 1848 začíná Američan John B. Curtis (1827–1897) spolu se svým bratrem vyrábět produkt s názvem The State of Maine Pure Spruce Gum (Čistá smrková guma ze státu Maine).

Dnes by však tento kousek spotřebitele jen sotva uspokojil – žvýkačka je tuhá a nepříliš chutná.

Patentuje, ale nevyrábí

Mrazivý prosinec 1869. Tři dny před koncem roku přichází na patentový úřad v Ohiu v USA místní zubař William F. Semple. Oklepe si ze šatů sníh, nesměle pozdraví a pak zamíří k jedné z přepážek.

„Tohle bych si chtěl zaregistrovat,“ řekne a podstrčí úředníkovi vyplněnou žádost. Ten na ni zvědavě pohlédne a pak se otáže: „A co to má být?“ „Žvýkací guma,“ odpoví hrdě tázaný.

Ačkoliv se tímto činem Semple už navždycky zapíše do žvýkacích dějin, nemá na jejich chod prakticky žádný vliv. Navzdory obdrženému patentu se výrobou žvýkaček nikdy zabývat nezačne.

Prezidentův plán

Že je 1869 pro historii žvýkací gumy šťastným numerem, se ukazuje v momentě, kdy bývalý mexický prezident Antonio Lopez de Santa Anna (1794–1876) přijíždí do New Yorku.

Chce zde zpeněžil chicle, což je usušená šťáva ze stromu sapodilla, která má být levnou náhradou gumy. Pro realizaci svých plánů se spřáhne s fotografem a vynálezcem Thomasem Adamsem (1818–1905).

Ten chce šťávu podrobit vulkanizaci (proces, kterým se zpracovávají syntetické i přírodní kaučuky) a takto ji využívat místo kaučuku. To se mu však nedaří. Místo toho ale přijde na něco jiného….

Spásný nápad

Když jednoho dne přijede Thomas Adams k exprezidentovi na návštěvu, nerozumí mu přes jeho mumlání ani slovo. Santa Anna totiž ztvrdlou šťávu s oblibou žvýká. Adamsovi to nedá a po návratu domů uvaří malou dávku šťávy v kuchyni, a voila – žvýkačka je na světě!

Adams dá pár kousků do místního obchodu na zkoušku. Zmizí během chvíle. Pak už to jde ráz na ráz.

V roce 1871 si nechává Adams patentovat stroj na jejich výrobu, gumě dává lékořicovou příchuť a stvoří tak výrobek, jaký známe dnes my – s příchutí. Blafl Jack, jak ji vynálezce pojmenuje, slaví mezi spotřebiteli ohromný úspěch.

V roce 1888 jsou žvýkačky také prvním zbožím, které se prodává v newyorských prodejních automatech. A to ještě není všechno.

Přichází totiž William Wrigley, Jr. (1861–1932), který světu dá žvýkačku v podobě plátků balených po pěti kusech… Za 10 let se Wrigleymu podaří udělat ze své značky pojem, o kterém mluví celá Amerika.

Během druhé světové války pak američtí vojáci rozšíří žvýkačku snad po celém světě. V 50. letech 20. století spatří světlo světa i její cukr postrádající varianta. A dějiny žvýkací gumy utíkají stále směrem vpřed.

Už brzy bude například na trhu taková, která se nepřilepí na žádný povrch. A perlička na závěr. Největší bublina vyfouknutá ze žvýkačky měla průměr celých 58,4 cm!