V každodenním životě se setkáváme s mnoha rčeními, příslovími i pranostikami. Některá mají hodně zajímavé pozadí. V nové rubrice se jim podíváme na zoubek a vysvětlíme si, co vlastně znamenají i jak vznikly.

Dnes se podíváme, proč je zbytečné nosit sovy do Athén, zjistíme něco víc o Medardově kápi, oidipovském komplexu i historii jednoho ryze českého pozdravu. A taky si povíme, proč se muž jménem Lot stal vdovcem poněkud netradičním způsobem.

… nosit sovy do Athén

Každý ví, co znamená, když se mluví o nošení dříví do lesa. Je ho tam víc, než dost, takže naopak si z lesa lidé dřevo odnášejí. Znamená to zkrátka dělat něco docela zbytečného. Stejně pošetilou činnost popisuje rčení o nošení sov do Athén.

Tam prý jich bylo vždy spousta, zejména na návrší Akropoli, kde měly svá hnízda. Athéňanům nijak nevadily, právě naopak.

Epocha objasňuje:

Sova byla totiž pro obyvatele řecké metropole symbolem moudrosti, velmi ji uctívali. Svědčí o tom i to, že její podoba zdobila nejenom znak města, ale také mince a řadu dalších důležitých věcí i budov.

Takže pokud sečteme sovy živé i neživé, nosit do města jakoukoliv další by byl čirý nesmysl. A sova jako symbol moudrosti svým způsobem skutečně k Athénám patří.

Ve starověku bylo město centrem vzdělanosti a domovem řady vzdělávacích institucí a učenců, předávajících svou moudrost žákům.

… oidipovský komplex

Pokud uslyšíte toto slovní spojení, mluví se v něm o muži, který cítí ke své matce hlubší city, než by měl a než se považuje za běžné.

S tímto pojmenováním problému přichází slavný psychoanalytik Sigmund Freud (1856-1939) a inspiruje se přitom v řecké mytologii.

Báje, která vypráví o mladém muži Oidipovi, který nicnetušící zabil svého otce a poté se oženil se svou matkou, patří k těm smutnějším řeckým legendám.

Epocha vysvětluje:

Když se manželce thébského krále Laia narodí chlapec, panovník požádá sluhu, aby ho odnesl v koši do hor a nechal ho zemřít. Dávná věštba totiž tvrdí, že by ho syn jinak usmrtil.

Ale dítě se nakonec dostane ke králi Korintu a ten ho vychová jako vlastního syna. Mladý muž se jednou vydá na cesty a při náhodném sporu usmrtí svého otce, aniž by věděl, o koho jde. Řízením osudu si vezme svou matku a zplodí s ní čtyři děti.

Když vše vyjde najevo, královna spáchá sebevraždu a Oidipus si vypíchne oči, žije pak jako opuštěný vyhnanec.

Problém, jehož název čerpá z mytologie antického Řecka, popsal Sigmund Freud.

(Foto: Max Halberstadt / commons.wikimedia.org / volné dílo)

… Medardova kápě

Mnoho červnových pranostik mluví o květech, dozrávajícím ovoci a nadcházejícím létě. Název měsíce je podle jazykovědců odvozen právě od toho, že se mnoho rostlin a plodů v tomto období „červená“, tedy dozrává a kvete. Teorií je ale více.

Dříve se toto pojmenování používalo až pro sedmý měsíc a ten šestý se nazýval „malý červen“.

Epocha dodává:

Stará pranostika tvrdí, že když bude pršet o svatém Medardovi (8. června), pak se deštivé počasí udrží po dalších 40 dní. Přesně zní „Medardova kápě čtyřicet dní kape.“ a hrozí tak, že déšť pokazí začátek léta.

I když to není každoročním pravidlem, naši předkové si změn počasí v tomto období dobře všímali a toto pozorování potvrzují i meteorologové. Často k nám totiž počátkem června dorazí vlhký oceánský vzduch a přináší s sebou větší počet srážek.

… stát jako Lotova žena

Stát jako solný sloup nebo Lotova žena znamená strnout, žasnout, být kvůli tomu neschopen pohybu nebo jakékoliv reakce. Tato dáma svého času doplatila na svou neukojitelnou zvědavost. Její příběh líčí Bible v souvislosti se zničením měst Sodoma a Gomora.

Bůh už totiž dál nehodlá snášet hříšné chování zdejších obyvatel. Nic jim není svaté, o morálce se mluvit vůbec nedá a neštítí se ničeho. A tak se Stvořitel rozhodne obě města zlikvidovat a to včetně všech lidí. Až na jednoho muže jménem Lot.

Epocha popisuje:

Jen Lot a jeho rodina mají být zachráněni, protože Lot je spravedlivý a ničím se neprovinil. Mohou opustit město a začít nový život.

Jenomže Lotova manželka místo toho, aby kráčela vstříc světlým zítřkům, se cestou z města ohlédne a za to se promění v solný sloup. Některé výklady to líčí jako trest za přílišnou zvědavost, jiné za to, že se chtěla potěšit cizím neštěstím. A další tvrdí, že kdo příliš lpí na minulosti, není schopný se hnout kupředu.

… nazdar!

I když používáme řadu různých pozdravů, často přejatých z cizích jazyků, slovo „nazdar“ je původní český výraz.

Pochází z léta roku 1851, kdy je vyhlášena sbírka na vybudování Národního divadla a dobrovolníci, kteří s kasičkami chodí po Praze a dalších městech, mají na těchto pokladničkách nápis „Na zdar Národního divadla.“

Epocha přibližuje:

Sbírka je tehdy rozsáhlá a výběrčí toto heslo také nahlas vyvolávají. Slovo se vžije a stane se dokonce sokolským pozdravem. Pozdrav se ujme i u skautů a při vojenských přehlídkách.

Proslaví ho také jednotka českých dobrovolníků během 1. světové války, působící ve Francii a pojmenovaná „Nazdar“, která slavila bitevní úspěchy včetně vítězství v bitvě u Arrasu v květnu roku 1915.