Potápěči prohledávají vrak lodi křížem krážem, než jim skoro dochází kyslík, takže se musejí vydat na hladinu. Dělají to už poněkolikáté, ale výsledek je stejný. V plavidle žádný poklad není.

Jedno je ale jisté – jejich předchůdci něco hledali a možná si i odnesli. Co pro ně ale bylo tak důležité? A kam to ukryli?

V roce 1711 si v berlínském zámku nechává pruský král Fridrich I. Veliký zařídit skvostnou místnost, obloženou překrásnými kusy jantaru. Stěny jsou složené z jantarové mozaiky a už tehdy se jedná vlastně o nejdražší tapetu na světě.

Jenomže tento panovník umírá o dva roky později a jeho militantní syn Bedřich Vilém nemá pro místnost využití. Věnuje ho proto jako dar svému spojenci Petru Velikému. Od té doby se nachází celá komnata v Zimním paláci.

Carova dcera Alžběta dává ještě celý unikát vylepšit. Celý pokoj dává opět demontovat a s novou výzdobou ho rozkazuje instalovat v Carském Selu – dnešním Puškinu u Petrohradu.

„Teprve tady, v Kateřinském paláci, zazářila Jantarová komnata v plném lesku, dozdobena benátskými zrcadly i mistrovskými díly ruských řezbářů.

Její cena byla o sto let později již nevyčíslitelná a toto unikátní umělecké dílo bylo považováno za další div světa,“ vysvětluje záhadolog Vladimír Liška.

Navždy mizí

„Ale když nacistické armády během 2. světové války oblehly tehdejší Leningrad, byl další osud Jantarové komnaty zpečetěn,“ pokračuje Liška. Celá komnata i s vybavením je v Carském Selu zabavena, stržena a odvezena ve 24 bednách do dnešního Kaliningradu.

Zde je carská rarita opět vystavena na bývalém hradu řádu německých rytířů. Poslední stopa o pokladu končí v roce 1944, kdy Königsberg (Kaliningrad) prodělává ničivé bombardování.

Není známo, zda byla během leteckého ostřelování města komnata nějak poškozena, ale podle některých dokonce shořela. Nicméně správce carské sbírky Alfred Rohle píše na konci roku, že kolekce je v pořádku a může být odvezena do Německa.

15. ledna v dopisech synovi už zmiňuje, že byla transportována do bezpečí. Vzhledem k tomu, že krátce předtím navštěvuje Sasko a Durynsko, je možné, že zde hledal úkryt pro poklad.

Každopádně se vrací do Královce, kde je ale zajat Rudou armádou, a nakonec umučen k smrti NKVD, jež se marně snaží dopátrat cenného artefaktu.

Všechny úkryty

Podle Rohleho sekretářky jsou ale bedny s Jantarovou komnatou uloženy v Königsbergu ještě 15. ledna 1945 a potom odvezeny speciálním vlakem neznámo kam.

Nacistický válečný zločinec Erich Koch pro změnu tvrdí, že rozebraná místnost byla naložena na loď Wilhelm Gustloff, již, jak známo, potopila ruská ponorka.

Po objevení vraku tu ale nejsou po pokladu známky.  Jedno je ale jisté – někdo už předtím vrak navštívil. Mohl si tedy jantarovou cennost také odvézt neznámo kam. Ale kde se poté nachází a kam ji nálezci ukryli?

Jednou z horkých stop je například šachta ve Volpriehausenu u Göttingenu, ale zde dochází v září 1945 k výbuchu, který pohřbívá celou šachtu.

Operuje se i s možností uložení carských pokladů někde na území Protektorátu Čechy a Morava, protože se jedná o poslední území, kam válka zasáhla. Jednou z variant jsou dokonce proslulé Štěchovice u Hradištka.

Problém je v tom, že o takové záchranné akci v posledních měsících 2. světové války kolem Prahy není dostatek informací a indicií. Dnes se můžeme zatím kochat replikou jantarového umění v Kateřinském paláci, jež je zde umístěna od roku 2003.